SLOKA 8
tatropajagmur bhuvanaṁ punānā
mahānubhāvā munayaḥ sa-śiṣyāḥ
prāyeṇa tīrthābhigamāpadeśaiḥ
svayaṁ hi tīrthāni punanti santaḥ
tatra—tam; upajagmuḥ—dospěli; bhuvanam—vesmír; punānāḥ—ti, kteří mohou posvětit; mahā-anubhāvāḥ—velké mysli; munayaḥ—myslitelé; sa-śiṣyāḥ—se svými učedníky; prāyeṇa—téměř; tīrtha—poutní místo; abhigama—cesta; apadeśaiḥ—pod záminkou; svayam—osobně; hi — jistě; tīrthāni—všechna poutní místa; punanti—posvěcují; santaḥ—mudrci.
Tehdy tam pod záminkou poutní cesty dospěli všichni velcí myslitelé, doprovázeni svými učedníky, a mudrci, kteří mohli posvětit každé poutní místo už jen svojí pouhou přítomností.
Když Mahārāja Parīkṣit usedl na břehu Gangy, zpráva se roznesla všemi směry po celém vesmíru a všichni velkomyslní mudrci, znající význam této události, se tam shromáždili pod záminkou poutní cesty. Ve skutečnosti přišli, aby se sekali s Mahārājem Parīkṣitem a ne aby se vykoupali na poutním místě, protože všichni z nich byli dostatečně způsobilí posvětit všechna poutní místa. Obyčejní lidé chodí na poutní místa proto, aby se očistili od všech hříchů, a svatá místa jsou tak přetížena hříchy. Když však tato hříchy přetížená místa navštíví takoví mudrci, jejich přítomnost je znovu posvětí. Mudrci, kteří se přišli setkat s Mahārājem Parīkṣitem, tedy neměli v úmyslu očistit se jako obyčejní lidé, ale pod záminkou, že se jdou na to místo vykoupat, se shromáždili kolem Mahārāje Parīkṣita, protože předvídali, že Śukadeva Gosvāmī vysloví Śrīmad-Bhāgavatam. Všichni chtěli využít této velké příležitosti.