SLOKA 17
śṛṇvatāṁ sva-kathāḥ kṛṣṇaḥ
puṇya-śravaṇa-kīrtanaḥ
hṛdy antaḥ stho hy abhadrāṇi
vidhunoti suhṛt satām
śṛṇvatām—ti, kteří vyvinuli touhu naslouchat poselství; sva-kathāḥ — Jeho vlastní slova; kṛṣṇaḥ—Osobnost Božství; puṇya—věci příznivého charakteru; śravaṇa—poslouchat; kīrtanaḥ—opěvovat; hṛdi antaḥ sthaḥ—v srdci člověka; hi—zajisté; abhadrāṇi—přání užívat hmotu; vidhunoti—očišťuje; suhṛt—dobrodinec; satām—pravdomluvného.
Osobnost Božství Śrī Kṛṣṇa, který dlí jako Paramātmā v srdci každého a je dobrodincem pravdomluvných oddaných, zprošťuje srdce oddaného, dychtícího po poslechu Jeho poselství, touhy po hmotném požitku. Jsou-li poselství Pána správně vyslyšena a přednesena, jsou sama o sobě příznivá.
Poselství Kṛṣṇy a Osobnost Božství Śrī Kṛṣṇa se od sebe neliší. Když nasloucháme o Bohu a velebíme Ho bez nejmenších přestupků, pak je Pán Śrī Kṛṣṇa přítomen v podobě transcendentálního zvuku, který je sám o sobě stejně mocný jako je Pán Sám. Ve Své Śikṣāṣṭace Śrī Caitanya Mahāprabhu tuto skutečnost jasně potvrzuje — svaté jméno Pána má všechny síly Pána a stejnou sílu vložil Pán do všech Svých jmen, kterých je bezpočet. Každý se může věnovat pozornému a uctivému zpěvu svatého jména kdykoliv mu to vyhovuje, bez ohledu na denní dobu. Vlídnost Pána je tak veliká, že Pán je před námi Osobně přítomen v podobě transcendentálního zvuku. My jsme ale přesto takoví nešťastníci, že nás poslech a velebení jména a činností Pána vůbec nepřitahují. Chuť k naslouchání a zpívání svatého jména je třeba vyvinout. A to je možné, jak již byla zmínka, službou čistému oddanému Pána.
Pán vztah Svého oddaného opětuje. Když vidí, jak se oddaný zcela upřímně uchází o to, aby Mu mohl transcendentálně sloužit, a jak s touto upřímností přímo dychtí po poslechu vyprávění o Jeho slávě, pak se Pán z nitra oddaného přičiní o to, aby se k Němu oddaný mohl lehce navrátit. Pán si přeje mnohem více nežli my, abychom se navrátili zpět do Jeho království. Většina z nás vlastně ani po tomto návratu do Božího království netouží. Takovou touhu má jen pár jedinců. Chce-li se však někdo skutečně vrátit zpátky k Bohu, pak je zcela přirozené, že mu při tom Śrī Kṛṣṇa ve všech ohledech pomůže.
Nikdo není způsobilý vejít do Božího království, dokud není dokonale zproštěn všech hříchů. Tyto hříchy vyplývají z naší touhy panovat hmotné přírodě. Není nikterak snadné se této touhy zbavit. Bohatství a ženy jsou pro oddaného, který se snaží o návrat k Bohu, velikým nebezpečím—mnozí skalní adepti oddané služby již padli za oběť tomuto pokušení a opustili svá předsevzetí dosáhnout konečného vysvobození. Když ale Pán Sám pomůže, pak jsou všechny nástrahy Jeho milostí překonány a cesta je pak velice snadná.
To, že je člověk v přítomnosti žen a bohatství rozrušený, není samo o sobě udivující. Každá živá bytost je totiž už od pradávných časů, dalo by se říci od nepaměti, s těmito věcmi ve styku. Chce to svůj čas, nežli se člověk těchto nepřirozených sklonů zbaví. Avšak nasloucháním o slávě Pána můžeme postupně realizovat své původní postavení. Milostí Pána se nám dostane potřebné síly, abychom mohli čelit pokušením, a časem tak svou mysl též oprostíme od všech rušivých elementů.