SLOKA 27
rajas-tamaḥ-prakṛtayaḥ
sama-śīlā bhajanti vai
pitṛ-bhūta-prajeśādīn
śriyaiśvarya-prajepsavaḥ
rajaḥ—kvalita vášně; tamaḥ—kvalita nevědomosti; prakṛtayaḥ—tohoto smýšlení; sama-śīlāḥ—stejných kategorií; bhajanti—uctívají; vai — skutečně; pitṛ—předky; bhūta—jiné živé bytosti; prajeśa-ādīn—vládci vesmírného zřízení; śriyā—obohacení; aiśvarya—bohatství a moc; prajā—potomstvo; īpsavaḥ—s takovou touhou.
Ti, kteří jsou v kvalitě vášně a nevědomosti, uctívají předky, jiné živé bytosti a polobohy mající na starost vesmírné řízení. Tyto lidi vede chtíč po hmotném prospěchu v podobě žen, bohatství, moci a potomstva.
Je-li člověk skutečně odhodlán navrátit se zpět k Bohu, pak není vůbec nutné, aby uctíval jakéhokoli poloboha. Jasně to potvrzuje Bhagavad-gītā (7.20, 23), kde se říká, že lidé, kteří šílí po hmotném požitku, uctívají polobohy pro dočasné věci, jimž holduje jen člověk chabého poznání. Nikdo by neměl toužit po nepřiměřeném prohlubování hmotného požitku. Hmotného požitku má být jenom tolik, kolik je ho potřeba k udržování minimální životní úrovně. Ani více, ani méně. Hledat nadměrné množství hmotného požitku znamená vázat se čím dál víc k utrpení v hmotném světě. Větší bohatství, více žen a iluze lepší společnosti — to jsou žádosti materialisticky založeného člověka. Tento člověk neví nic o skutečném prospěchu, který přináší uctívání Viṣṇua. Uctíváním Viṣṇua lze dosáhnout obrovského prospěchu v tomto životě i v životě příštím. Pošetilí lidé však na tuto skutečnost úplně zapomínají a věnují se uctívání různých polobohů, od kterých si slibují více bohatství, více žen a více potomstva. Cílem života však má být konec utrpení a ne jeho růst.
Pro dosažení hmotného požitku není vůbec nutné uctívat polobohy. Vždyť polobozi jsou jen dalšími služebníky Pána. Jejich povinností je dodávat vše potřebné k životu: vodu, světlo, vzduch atd. Člověk má těžce pracovat a plody své práce má uctívat Svrchovaného Pána. To má být jeho životním heslem. Pozorné vykonávání předepsaných povinností a služba s důvěrou v Pána člověku zaručují, že se postupně bude moci navrátit zpět k Bohu.
Když byl Śrī Kṛṣṇa Osobně přítomen ve Vrajadhāmu, zastavil uctívání poloboha Indry a doporučil obyvatelům Vraji uctívat Boha prací a pěstovat víru v Něj. Uctívání všemožných polobohů pro dosažení hmotných statků je vlastně náboženskou zvráceností. Tento druh religiozity byl již na samém počátku Bhāgavatamu zavržen jako kaitava-dharma. Existuje jen jedno náboženství, které mají lidé na celém světě následovat, a to je Bhāgavata-dharma neboli náboženství, které učí uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství a nikoho jiného.