SLOKA 33
asau guṇamayair bhāvair
bhūta-sūkṣmendriyātmabhiḥ
sva-nirmiteṣu nirviṣṭo
bhuṅkte bhūteṣu tad-guṇān
asau—ta Paramātmā; guṇa-mayaiḥ—ovlivněný kvalitami přírody; bhāvaiḥ—přirozeně; bhūta—stvořený; sūkṣma—jemný; indriya—smysly; ātmabhiḥ—živými bytostmi; sva-nirmiteṣu—v Jeho vlastním stvoření; nirviṣṭaḥ—vstupující; bhuṅkte—způsobuje, aby si užívaly; bhūteṣu—v živých bytostech; tat-guṇān—tyto kvality přírody.
Nadduše vstupuje do těl stvořených bytostí, ovlivněných kvalitami hmotné přírody, a způsobuje, že si prostřednictvím jemnohmotné mysli užívají účinky těchto kvalit.
Existuje 8 400 000 druhů živých bytostí, počínaje nejvyšší intelektuální bytostí Brahmou a konče nepatrným mravencem. Všechny užívají hmotného světa v souladu s touhami své jemnohmotné mysli a hrubohmotného těla. Hrubohmotné tělo se utváří podle stavu jemnohmotné mysli a je stvořené podle tužeb živé bytosti. Pán jako Paramātmā pomáhá živé bytosti k hmotnému štěstí, neboť sama živá bytost si své touhy nikdy nemůže splnit. Říká se, že člověk míní a Bůh mění. Když se na to ovšem podíváme z jiného pohledu, živé bytosti jsou nedílné části Pána a jsou tudíž s Pánem sjednocené. V Bhagavad-gītě Pán Śrī Kṛṣṇa prohlašuje živé bytosti ve všech možných tělech za Své syny. Utrpení a radost synů je nepřímo utrpením a radostí otce. Přímo se však jejich utrpení či radost otce nijak nedotýká. Pán je tak laskavý, že neustále zůstává s živou bytostí jako Paramātmā a snaží se ji přivést ke skutečnému štěstí.