SLOKA 30
etad rūpaṁ bhagavato
hy arūpasya cid-ātmanaḥ
māyā-guṇair viracitaṁ
mahadādibhir ātmani
etat—tyto; rūpam—podoby; bhagavataḥ—Pána; hi—jistě; arūpasya — toho, kdo nemá hmotnou podobu; cit-ātmanaḥ—Transcendentna; māyā—hmotná energie; guṇaiḥ—kvalitami; viracitam—vyrobeno; mahat-ādibhiḥ—z hmotných složek; ātmani—ve vlastním já.
Podoba Pána ztělesněná v tomto hmotném světě (virāṭ-rūpa) je pouhou představou, která dává začátečníkům a nevzdělaným alespoň možnost pochopit, že Bůh má podobu. Pán však ve skutečnosti žádnou hmotnou podobu nemá.
Představa Pánovy viśva-rūpy nebo virāṭ-rūpy je záměrně vyňata z popisu ostatních inkarnací, neboť ve výše zmíněných inkarnacích se jedná o čistě duchovní zjevení Pána bez sebemenších hmotných aspektů. V těchto inkarnacích se Pán zjevuje v tělech s Ním totožných, zatímco podmíněná duše se od svého těla podstatně liší. Představa virāṭ-rūpy je především určena pro toho začátečníka, který svou cestu k uctívání Pána právě započal. Proto se o virāṭ-rūpě dočteme již ve druhém zpěvu Bhāgavatamu. Virāṭ-rūpa tam bude popsána jako podoba, jejíž ruce a nohy jsou planetární soustavy vesmíru. Je to velmi jednoduchá představa i pro laika, který si nic jiného než hmotu neumí představit. Záměrně tedy tato hmotná koncepce virāṭ-rūpy nebyla uvedena mezi opravdovými Božími inkarnacemi. Pán jako Paramātmā, Nadduše, je ve všem, v každém atomu. Avšak vnější obálka je pouze představou, jak pro Pána, tak pro živou bytost. Vždyť ani naše současná tělesná schránka není ničím jiným, nežli pomíjivou představou. Proto je hmotná koncepce virāṭ-rūpy jen představa. Pán i živá bytost jsou svojí podstatou duchovní, a vlastní svá původní duchovní těla.