SLOKA 31
yathā nabhasi meghaugho
reṇur vā pārthivo ’nile
evaṁ draṣṭari dṛśyatvam
āropitam abuddhibhiḥ
yathā—tak jak je; nabhasi—na obloze; megha-oghaḥ—seskupení mraků; reṇuḥ—prach; vā—a stejně tak; pārthivaḥ—zablácený; anile—ve vzduchu; evam—takto; draṣṭari—vědoucímu; dṛśyatvam—za účelem vidění; āropitam—rozumí se; abuddhibhiḥ—méně inteligentními.
Vítr nese oblaka a prach, ale méně inteligentní lidé říkají, že nebe je oblačné a vzduch prašný. Podobně přisuzují své hmotné tělesné představy duchovnímu já.
Zde je znovu zdůrazněno, že prostřednictvím našich hmotných očí a smyslů nelze Pána uzřít. Pán je zcela duchovní. Smyslově nejsme schopni zaznamenat ani duchovní jiskru, která obývá hmotnou schránku živé bytosti. To, co vidíme, je pouze tělesná obálka. Můžeme také vnímat jemnohmotnou mysl, ale duši v těle tímto způsobem spatřit nelze. Musíme tedy přijmout její přítomnost na základě přítomnosti hrubohmotného těla. Podobně těm, kteří chtějí Boha uzřít svýma vlastníma hmotnýma očima, se doporučuje meditovat o gigantické podobě virāṭ-rūpa. Běžně se stává, že člověka, který právě nastoupil do auta, s tímto autem ztotožňujeme. Jede-li kolem nás auto, ve kterém jezdí prezident, říkáme: “To je prezident!” Tím vlastně ztotožňujeme prezidenta s autem, alespoň dočasně. Pro ty méně inteligentní, kteří chtějí Boha vidět ihned bez patřičné kvalifikace, je obrovský vesmír ideální podobou Pána, přestože Pán je uvnitř, ale zároveň vně všeho. Modré nebe a oblaka jsou v tomto smyslu výstižnými příklady. Modrá barva nebe a nebesa samotná se jedno od druhého liší; přesto máme většinou za to, že nebe je modré. To je však jen představa laiků.