SLOKA 35
evaṁ janmāni karmāṇi
hy akartur ajanasya ca
varṇayanti sma kavayo
veda-guhyāni hṛt-pateḥ
evam—takto; janmāni—zrození; karmāṇi—činnosti; hi—jistě; akartuḥ—nečinného; ajanasya—nezrozeného; ca—a; varṇayanti—popisují; sma—v minulosti; kavayaḥ—učenci; veda-guhyāni—neodhalitelný prostřednictvím Ved; hṛt-pateḥ—Pán srdce.
Takto učenci popisují různá zrození a činnosti nenarozeného a nečinného, kterého nelze poznat ani prostřednictvím učenosti védských písem. On je Pánem srdce.
Pán a živé bytosti jsou ve své podstatě plně duchovní. Jsou proto věční a nerodí se ani neumírají. Rozdíl je však v tom, že Pánova takzvaná narození a odchody z tohoto světa jsou jiné povahy. Živé bytosti se rodí a posléze umírají v podmínění zákonitostmi hmotné přírody. Takzvané zjevení a odchod Pána však nejsou projevy těchto hmotných zákonitostí. Jsou to činnosti na absolutní úrovni Jeho vnitřní energie. Velcí mudrci proto o těchto činnostech mluví v zájmu seberealizace. Pán Sám v Bhagavad-gītě říká, že Jeho takzvané narození v tomto světě a stejně tak všechny Jeho činnosti jsou transcendentální. Již pouhá meditace o těchto skutcích umožňuje člověku realizovat Brahman a docílit vysvobození z hmotného otroctví. Śruti mluví o nezrozeném, který se zdánlivě rodí. Nejvyšší Pán nemusí dělat nic, ale ve Své všemohoucnosti dělá vše přirozeným způsobem, jakoby automaticky. Zjevení a odchod Nejvyšší Osobnosti Božství a činnosti Pána jsou bezesporu poznatky zcela důvěrného rázu dokonce i pro védská písma. A přesto je Pán projevuje, aby prokázal milost podmíněným duším. Naslouchání o těchto skutcích Pána je nejpříjemnějším druhem meditace o Brahmanu, a každý by toho měl využít.