SLOKA 36
sa vā idaṁ viśvam amogha-līlaḥ
sṛjaty avaty atti na sajjate ’smin
bhūteṣu cāntarhita ātma-tantraḥ
ṣāḍ-vargikaṁ jighrati ṣaḍ-guṇeśaḥ
saḥ—Svrchovaný Pán; vā—střídavě; idam—toto; viśvam—zjevené vesmíry; amogha-līlaḥ—ten, Jehož činnosti jsou neposkvrněné; sṛjati — tvoří; avati atti—udržuje a ničí; na—ne; sajjate—je ovlivněn; asmin — v nich; bhūteṣu—ve všech živých bytostech; ca—též; antarhitaḥ—existující uvnitř; ātma-tantraḥ—Sám v Sobě nezávislý; ṣāṭ-vargikam—vybavený veškerými silami Svých vznešených vlastností; jighrati—zdánlivě upoután, jako když cítíme vůni; ṣaṭ-guṇa-īśaḥ—pán šesti smyslů.
Pán, Jehož počínání je věčně neposkvrněné, vládne šesti smyslům a je všemohoucí se Svými šesti vznešenými vlastnostmi. Přestože je zaměstnán stvořením, udržováním a zničením zjeveného vesmíru, není nikterak ovlivněn. Je v nitru každé živé bytosti a je stále nezávislý.
Rozdíl mezi Pánem a živými bytostmi spočívá v první řadě ve skutečnosti, že Pán je stvořitel, zatímco živé bytosti jsou stvořené. Pán je zde osloven jako amogha-līlaḥ, což znamená, že v Jeho stvoření není čeho litovat. Ti, kteří v Jeho stvoření způsobují neklid, jsou si sami vinni svým politováníhodným stavem. Pán je transcendentální jakémukoliv hmotnému strádání, protože má v plné míře všech šest vznešených vlastností: bohatství, moc, slávu, krásu, poznání a odříkání. Proto je pánem smyslů. On stvořil všechny zjevené vesmíry, aby živým bytostem sužovaným trojím utrpením poskytl možnost vysvobození, a také tyto vesmíry udržuje a posléze ničí, aniž je Sám těmito činy ovlivněn. Jeho spojení s hmotným stvořením je jen velice povrchní — asi jako když cítíme vůni určitého předmětu, se kterým však nemáme žádný přímý styk. Bezbožné živly se proto nikdy k Pánu nemohou přes veškerou svoji snahu ani přiblížit.