SLOKA 41

Prostí lidé s chabým poznáním mají za to, že dějiny světa začínají někdy v době Buddhy, tedy přibližně 600 let před naším letopočtem. Historické události, které se přihodily před touto dobou a o kterých se také zmiňují zjevená písma, považují za mýty nebo smyšlené pověsti. To je však omyl. Veškeré příběhy zaznamenané v Purāṇách, v Mahābhāratě atd. jsou skutečnými historickými událostmi, ke kterým došlo nejen na této planetě, ale i na miliónech jiných planet ve vesmíru. Všednímu člověku se něco takového, jako dějiny jiných planet mimo tento svět, zdá být zcela neuvěřitelné. Nemá ponětí o skutečnosti, že každá planeta je naprosto jiná, a že události z druhých planet nemusí odpovídat naší pozemské zkušenosti. Vezme-li člověk v úvahu nejen tuto skutečnost, ale také to, že vše se odehrává v určité době a za určitých podmínek, pak nutně musí dojít k závěru, že příběhy Purāṇ nejsou tak neuvěřitelné, jak se zdají být, ani že nejsou pouhými mýty. Stále bychom měli mít na vědomí skutečnost, že to, co je pokrmem pro jednoho, je jedem pro druhého. Nemůžeme tedy považovat příběhy a historické události vylíčené v Purāṇách za smyšlené. Velcí ṛṣiové jako Vyāsadeva by nikdy do svých spisů nezačlenili nějaké vymyšlené pověsti.

Śrīmad-Bhāgavatam tedy popisuje historické události, ke kterým došlo v průběhu dějin na různých planetách. Velcí duchovní znalci ho proto uznávají jako Mahā-purāṇu. Příběhy, které líčí Śrīmad-Bhāgavatam, jsou vždy nějakým způsobem spojeny s činnostmi Pána v různých dobách a různých podmínkách. V tom je právě jedinečnost těchto příběhů. Nejváženější mezi všemi seberealizovanými dušemi, Śrīla Śukadeva Gosvāmī, obdržel poznání Bhāgavatamu od svého otce, Śrīly Vyāsadeva. Śrīla Vyāsadeva je bezprostřední autorita co se týče Ved, a proto uznal za vhodné, že tak závažné dílo, jakým je Bhāgavatam, nejdříve předá svému velkému synovi, Śrīlovi Śukadevovi Gosvāmīmu. Bhāgavatam je zde přirovnán ke smetaně, přičemž celé védské písemnictví je jako rozlehlý oceán mléka poznání. Smetana a máslo jsou tím nejlepším a nejlahodnějším, co se dá z mléka získat. Śrīmad-Bhāgavatam podobně obsahuje všechny lahodné naučné a autentické příběhy, které se vztahují na rozmanité činnosti Pána a Jeho oddaných. Avšak přijímat poselství Bhāgavatamu od nevěřících, ateistů a profesionálních recitátorů, kteří přednášejí Bhāgavatam pro peníze, je povážlivé a člověku to nic nepřinese. Śrīla Śukadeva Gosvāmī neměl s těmito metodami nic společného. Nemusel svou recitací vydělávat na rodinné výdaje. Śrīmad-Bhāgavatam bychom tedy měli obdržet od představitele Śukadeva Gosvāmího, který stejně jako Śukadeva nemá žádné světské povinnosti rodinného života a žije v řádu odříkání. Mléko je nepochybně výživné a dobré, ale může být smrtelně jedovaté, dotkne-li se ho jedovatým jazykem had. Osoby, které se neřídí přísnými pravidly vaiṣṇavského řádu, by neměly dělat z Bhāgavatamu obchod a způsobovat tak všem posluchačům duchovní smrt. Pán v Bhagavad-gītě praví, že cílem Ved je poznat Jeho (Pána Kṛṣṇu). Śrīmad-Bhāgavatam je právě tento Pán, Śrī Kṛṣṇa v podobě zaznamenaného poznání. Je smetanou všech Ved a obsahuje všechny historické údaje ze všech dob, které se vztahují na příběhy, které souvisí s Pánem Śrī Kṛṣṇou. Bhāgavatam skutečnou esencí všech příběhů.