SLOKA 43
kṛṣṇe sva-dhāmopagate
dharma-jñānādibhiḥ saha
kalau naṣṭa-dṛśām eṣa
purāṇārko ’dhunoditaḥ
kṛṣṇe—v Kṛṣṇově; sva-dhāma—vlastní říši; upagate—navrátil se; dharma—náboženství; jñāna—poznání; ādibhiḥ—sloučené; saha—spolu s; kalau—v Kali-yuze; naṣṭa-dṛśām—osob, které ztratily schopnost vidět; eṣaḥ—všechny tyto; purāṇa-arkaḥ—Purāṇa, která září jako slunce; adhunā—teď; uditaḥ—vyšlo.
Tato Bhāgavata Purāṇa září jako slunce. Vzešla bezprostředně poté, co se Pán Śrī Kṛṣṇa navrátil do Své vlastní říše, doprovázen náboženstvím, poznáním atd. Lidem, kteří vlivem hluboké temnoty nevědomosti tohoto věku Kali pozbyli veškerou schopnost vidět, přinese světlo tato Purāṇa.
Pán Śrī Kṛṣṇa se ve Své věčné říši (dhāmu) těší spolu se Svými věčnými společníky a příslušenstvím věčnému blahu. Jeho věčná říše je projevem Jeho vnitřní energie, zatímco hmotný svět je projevem energie vnější. Sestoupí-li Pán do tohoto hmotného světa, pak je to výhradně prostřednictvím Jeho vnitřní energie ātma-māyi, která také zahrnuje veškeré Jeho příslušenství. Pán v Bhagavad-gītě praví, že sestupuje prostřednictvím Své vlastní síly (ātma-māyi). To znamená, že Jeho podoba, jméno, sláva, příslušenství, říše atd. nejsou stvořeny hmotou. Sestupuje, aby spasil pokleslé duše a aby znovu nastolil náboženské zásady, které Sám stanovil. Nikdo mimo Boha není oprávněn ustanovit pravidla náboženství. Pouze Bůh nebo osoba Jím zplnomocněná mohou určit náboženské zásady. Opravdové náboženství znamená poznat Boha. Poznat svůj vztah k Němu, svou povinnost vůči Němu a konečně také poznat i místo, kam se můžeme dostat po opuštění hmotné schránky. Jelikož jsou podmíněné duše v pasti hmotné energie, nemají o těchto životních zásadách téměř ani ponětí. Většina z nich žije jako zvířata, která pouze jedí, spí, mají strach nebo se páří. Pod rouškou zbožnosti, poznání a spasení se vlastně věnují jen smyslovému požitku, a pod vlivem tohoto věku svárů, Kali-yugy, jsou podmíněné duše zaslepeny ještě víc. Lidské pokolení tohoto věku je jen vylepšeným vydáním zvířat. Lidé nechtějí mít nic společného s duchovním poznáním a zbožným životem. Jsou zaslepeni do takové míry, že nejsou schopni vnímat nic jiného, než to, co jim zprostředkovává jemnohmotná mysl, inteligence či ego. Přesto jsou velice hrdí na svůj pokrok v poznání, ve vědě a v hmotné prosperitě. Jsou dokonce schopni riskovat své vlastní životy a stát se po opuštění svého současného těla psem nebo prasetem, neboť ztratili veškeré pojmy o tom, co je konečným cílem života. Osobnost Božství Pán Śrī Kṛṣṇa se zjevil krátce předtím, než začala Kali-yuga, a do Své věčné říše se navrátil s jejím začátkem. Během Svého pobytu v tomto světě vyjevil vše ve Svých činnostech. Pronesl Bhagavad-gītu a odstranil tak všechny pokrytecké náboženské zásady. A těsně před Svým odchodem z hmotného světa zplnomocnil skrze Nāradu Muniho Śrī Vyāsadeva, aby sestavil Śrīmad-Bhāgavatam. Bhagavad-gītā a Śrīmad-Bhāgavatam jsou tedy proto jako pochodně dávající světlo zaslepeným lidem tohoto neblahého věku. Jinými slovy, chtějí-li lidé v tomto věku Kali uzřít opravdové světlo života, pak je zcela nevyhnutelné, aby se obrátili na tato dvě díla. Jen tak dovrší své lidské poslání. Bhagavad-gītā je předběžným studiem pro pochopení Śrīmad-Bhāgavatamu. A Śrīmad-Bhāgavatam je summum bonum života — Pán Śrī Kṛṣṇa. Bhāgavatam samotný je nutno přijmout jako přímé zastoupení Pána Kṛṣṇy. Ten, kdo je schopen vidět Śrīmad-Bhāgavatam, je také schopen vidět Kṛṣṇu Osobně, protože jsou totožní.