SLOKA 19
cātur-hotraṁ karma śuddhaṁ
prajānāṁ vīkṣya vaidikam
vyadadhād yajña-santatyai
vedam ekaṁ catur-vidham
cātuḥ—čtyři; hotram—obětní ohně; karma śuddham—očista činů; prajānām—lidí obecně; vīkṣya—poté, co viděl; vaidikam—podle védských rituálů; vyadadhāt—učinit; yajña—oběť; santatyai—rozšířit; vedam ekam—pouze jedna Veda; catuḥ-vidham—do čtyř oddílů.
Viděl, že oběti uvedené ve Vedách jsou prostředkem k očistě lidských činností. Pro zjednodušení celého postupu rozdělil jednu Vedu do čtyř, aby je rozšířil mezi lidi.
Na počátku byla pouze jedna Veda s názvem Yajur. Tam byly popsány čtyři druhy obětí. Pro ulehčení jejich vykonávání byla tato Veda rozdělena do čtyř kategorií obětí, které jsou určeny k očistě činností předepsaných čtyřem řádům. Nad čtyřmi Vedami — Ṛg, Yajur, Sāma a Atharva — se nacházejí Purāṇy, Mahābhārata, Saṁhity atd., které jsou též známé jako pátá Veda. Śrī Vyāsadeva a jeho mnozí učedníci jsou všichni historické osobnosti a vyznačují se nesmírnou vlídností a soucitem k pokleslým duším tohoto věku Kali. Purāṇy a Mahābhārata jsou proto vyprávění dějinných skutečností a příběhů, na kterých je vysvětleno učení čtyř Ved. O autoritě Purāṇ a Mahābhāraty jako nedílných součástí Ved nemá žádný význam pochybovat. Chāndogya Upaniṣad (7.1.4) hovoří o Purāṇách a Mahābhāratě, které mají často označení historické záznamy, jako o páté Vedě. To je také způsob, jakým Śrīla Jīva Gosvāmī určuje hodnotu jednotlivých zjevených písem.