SLOKA 25
strī-śūdra-dvijabandhūnāṁ
trayī na śruti-gocarā
karma-śreyasi mūḍhānāṁ
śreya evaṁ bhaved iha
iti bhāratam ākhyānaṁ
kṛpayā muninā kṛtam
strī—třída žen; śūdra—třída dělníků; dvija-bandhūnām—přátel dvojzrozenců; trayī—tři; na—ne; śruti-gocarā—pro pochopení; karma — v činnostech; śreyasi—pro blaho; mūḍhānām—bláznů; śreyaḥ—nejvyšší prospěch; evam—takto; bhavet—dosažený; iha—tímto; iti—tak uvažoval; bhāratam—velká Mahābhārata; ākhyānam—historické skutečnosti; kṛpayā—z velké milosti; muninā—muni; kṛtam—dokončil.
Velký mudrc ze soucitu usoudil, že je vhodné upravit Vedy tak, aby lidé měli možnost dosáhnout konečný cíl života. Sestavil proto velké dějinné vyprávění s názvem Mahābhārata, které je určené pro ženy, dělníky a přátele dvojzrozenců.
Přítel rodiny dvojzrozenců je ten, kdo se sice narodil v rodině brāhmaṇů, kṣatriyů nebo vaiśyů, čili v jedné z rodin, které jsou tradičně duchovně založené, avšak svou kvalifikací se nevyrovná svým předkům. Nelze jej proto považovat za dvojzrozence, neboť nedosáhl patřičného očištění. Očišťování začíná již před narozením. Obřad, který očišťuje početí dítěte, se nazývá Garbhādhāna-saṁskāra, a ten, kdo neprošel tímto duchovním rodinným plánováním, není přijat jako skutečný člen rodiny dvojzrozených. Pak následují další očistné procesy, ke kterým patří obřad předání posvátné šňůry. Tento obřad se koná při zasvěcení, a teprve člověk, který se mu podrobí, se pak může oprávněně nazývat dvojzrozencem. Za první narození se považuje saṁskāra početí, a druhé pak nastává při duchovním zasvěcení. Jako skutečného dvojzrozence můžeme nazývat toho, kdo měl možnost projít těmito důležitými saṁskārami.
Když se tedy otec a matka neřídí procesem duchovního rodinného plánování a plodí děti z pouhé vášně, tyto děti se pak nazývají dvija-bandhuové. Tito dvija-bandhuové přirozeně nemohou být tak inteligentní jako děti, které prošly obvyklým očištěním v rodinách dvojzrozenců. Proto se také dvija-bandhuové řadí k ženám a śūdrům, kteří jsou obdařeni menší inteligencí. Śūdrové a ženy se nemusejí podrobovat žádným saṁskārám s výjimkou sňatkového obřadu.
Méně inteligentní lidé, jakými jsou ženy, śūdrové a nekvalifikovaní synové z vyšších kast, nemají nutné předpoklady k tomu, aby mohli pochopit smysl transcendentálních Ved. Pro tento druh lidí byla určena Mahābhārata. Účelem Mahābhāraty je podat podstatu Ved, a z toho důvodu byla do Mahābhāraty začleněna Bhagavad-gītā, která představuje jejich shrnutí. Méně inteligentní lidé se většinou více zajímají o příběhy než o filozofii, a Pán Śrī Kṛṣṇa proto vyslovil filozofii Ved v podobě Bhagavad-gīty. Vyāsadeva i Pán Kṛṣṇa jsou na úrovni transcendence, a na pomoci pokleslým duším tohoto věku spolupracovali. Bhagavad-gītā je tedy esencí všeho védského poznání. Jako všechny Upaniṣady je to základní kniha o duchovních hodnotách. Filozofie Vedānty je určena pro duchovně pokročilé. Jedině pokročilý, postgraduální duchovní student je také schopen proniknout do oblasti duchovní, tj. oddané služby Pánu. Je to veliká věda a jejím nejvýznamnějším profesorem je Pán Sám v podobě Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Osoby, které zplnomocní, pak mohou zasvěcovat další do transcendentální láskyplné služby Pánu.