SLOKA 5
dṛṣṭvānuyāntam ṛṣim ātmajam apy anagnaṁ
devyo hriyā paridadhur na sutasya citram
tad vīkṣya pṛcchati munau jagadus tavāsti
strī-pum-bhidā na tu sutasya vivikta-dṛṣṭeḥ
dṛṣṭvā—spatřit; anuyāntam—následoval; ṛṣim—mudrc; ātmajam—jeho syn; api—navzdory tomu; anagnam—nebyl nahý; devyaḥ—překrásné dívčiny; hriyā—ze studu; paridadhuḥ—zakryly těla; na—ne; sutasya — synův; citram—udivující; tat vīkṣya—když to viděl; pṛcchati—otázal se; munau—munimu (Vyāsovi); jagaduḥ—odpověděly; tava—vaše; asti — jsou; strī-pum—mužské a ženské; bhidā—rozdíly; na—ne; tu—avšak; sutasya—synův; vivikta—očištěný; dṛṣṭeḥ—ten, který hledí.
Když Śrī Vyāsadeva kráčel za svým synem, překrásné dívčiny, které se koupaly nahé, okamžitě zakryly svá těla oděvem, i když Vyāsadeva sám nebyl nahý. Neučinily to však, když předtím prošel jeho syn. Mudrc se jich ptal proč, a dívky mu odpověděly, že jeho syn byl očištěný, a když se na ně díval, neviděl rozdíl mezi mužem a ženou. Mudrc však tento rozdíl viděl.
V Bhagavad-gītě (5.18) je řečeno, že učený mudrc vidí stejným způsobem učeného a jemného brāhmaṇu, caṇḍālu (pojídače psů), psa i krávu, neboť vlastní duchovní pohled. Śrīla Śukadeva Gosvāmī již této úrovně dosáhl, a neviděl tudíž muže či ženu; viděl živé bytosti, které mají různé oděvy. Dívky, které se tehdy koupaly, byly schopné rozpoznat mysl muže podle jeho chování, stejně jako rozpoznáme nevinnost dítěte, když se na něj díváme. Śukadeva Gosvāmī byl šestnáctiletý mladík a jeho tělo bylo tedy plně vyspělé. Byl navíc stejně nahý jako dívky. Protože však byl transcendentální vůči jakémukoliv sexuálnímu poměru, jeho vzhled byl velice nevinný. Dívky svojí zvláštní schopností tuto skutečnost ihned vycítily, a proto Śukadevovi nevěnovaly příliš velkou pozornost. Když však kolem procházel jeho otec, okamžitě se zahalily. Ačkoliv svým stářím mohly být jeho dcerami nebo vnučkami, zachovaly se v přítomnosti Vyāsadeva tak, jak se pro vychované dívky sluší a patří. Śrīla Vyāsadeva totiž hrál úlohu hospodáře. Hospodář musí nutně vidět rozdíl mezi mužským a ženským pohlavím; jinak by nemohl plnit své přirozené povinnosti. Měli bychom se tedy snažit rozpoznat duši bez ohledu na to, je-li tělo mužské či ženské. Dokud takto rozlišujeme, nemůžeme se chtít stát sannyāsīnem jako Śukadeva Gosvāmī. Alespoň teoreticky musíme být přesvědčeni, že živá bytost není mužského ani ženského pohlaví. Vnější šat je stvořením hmotné přírody určeným k tomu, aby přitahoval opačné pohlaví a aby se takto živá bytost stále zaplétala do hmotného bytí. Osvobozená duše je nad tímto zvráceným rozlišováním. Nevidí rozdíl mezi tou či onou živou bytostí, neboť každou z nich vidí jako duši. Dokonalost takového duchovního pohledu se nazývá osvobození, a Śrīla Śukadeva Gosvāmī tohoto stavu dosáhl. Śrīla Vyāsadeva byl rovněž na transcendentální úrovni, ale protože žil životem hospodáře a měl na mysli společenské zásady, nepředstíral, že je osvobozenou duší.