SLOKA 12
naiṣkarmyam apy acyuta-bhāva-varjitaṁ
na śobhate jñānam alaṁ nirañjanam
kutaḥ punaḥ śaśvad abhadram īśvare
na cārpitaṁ karma yad apy akāraṇam
naiṣkarmyam—seberealizace osvobození od reakcí plodonosné činnosti; api—přesto; acyuta—ten, který nikdy nepoklesne; bhāva—pojetí; varjitam—bez; na—ne; śobhate—vypadá dobře; jñānam—transcendentální poznání; alam—postupně; nirañjanam—oproštěn od označení; kutaḥ—kde je; punaḥ—znovu; śaśvat—stále; abhadram—nepříznivé; īśvare—Pánovi; na—ne; ca—a; arpitam—nabízené; karma—plodonosné činnosti; yat api—co; akāraṇam—neplodonosné.
Poznání o seberealizaci, i když je oproštěné od hmotných sklonů, nevypadá dobře, chybí-li v něm pojetí Neomylného (Boha). Jaký prospěch lze tedy získat z plodonosných činností, které jsou od samotného počátku zdrojem utrpení a mají pomíjivou povahu, pokud nejsou využity v oddané službě Pánu?
Podle předcházejících výroků je zavrženíhodná nejen všední literatura, která neoslavuje Pána, ale i védská písma a spekulace o neosobním Brahmanu, které nepojednávají o oddané službě. Je-li z tohoto důvodu zavržena spekulace o neosobním Brahmanu, lze si snadno představit, jaký význam má obyčejná plodonosná práce, jestliže není zaměřena na dosažení cíle oddané služby. Spekulativní poznání a plodonosné činnosti nevedou k dokonalosti. Plodonosná práce, kterou se zabývá téměř každý, je nepřetržitým zdrojem strastí od začátku až do konce. Skutečně plodná může být práce jedině tehdy, když napomáhá oddané službě Pánu. Rovněž Bhagavad-gītā potvrzuje, že výsledky plodonosné práce lze buď obětovat Pánu, a nebo že vedou k hmotnému otroctví. Pán, Osobnost Božství, je jediným oprávněným uživatelem plodů veškeré práce. Jakmile tyto plody užívají živé bytosti pro uspokojení svých smyslů, stanou se bezprostředním zdrojem nesnází.