SLOKA 19
na vai jano jātu kathañcanāvrajen
mukunda-sevy anyavad aṅga saṁsṛtim
smaran mukundāṅghry-upagūhanaṁ punar
vihātum icchen na rasa-graho janaḥ
na—nikdy; vai—jistě; janaḥ—osoba; jātu—kdykoliv; kathañcana — tak či onak; āvrajet—nepodrobuje se; mukunda-sevī—oddaný Pána; anyavat—jako ostatní; aṅga—ó drahý; saṁsṛtim—hmotnou existenci; smaran—pamatuje; mukunda-aṅghri—lotosové nohy Pána; upagūhanam — objímá; punaḥ—znovu; vihātum—ochotný se zříci; icchet—touhy; na — nikdy; rasa-grahaḥ—ten, kdo vychutnal sladkost; janaḥ—osoba.
Můj drahý Vyāso, přestože někdy oddaný Kṛṣṇy z té či oné příčiny poklesne, určitě nemusí podstoupit hmotnou existenci jako ostatní (ploduchtiví pracovníci atd.), neboť ten, kdo jednou okusil sladkost lotosových nohou Pána, nemůže jinak, nežli znovu a znovu vzpomínat na tu extázi.
Oddaný Pána se automaticky přestane zajímat o půvab hmotné existence, protože je rasa-graha neboli ten, kdo okusil sladkost lotosových nohou Pána Kṛṣṇy. Existuje bezesporu mnoho případů, kdy oddaný Pána poklesl ovlivněn nevhodnou společností, jako ploduchtiví pracovníci, kteří jsou stále vystaveni riziku poklesnutí. Ale i když oddaný poklesne, nelze ho nikdy srovnávat s pokleslým karmīm. Karmī trpí následky svého ploduchtivého počínání, zato oddaný je potrestán vůlí Pána, což směřuje k jeho nápravě. Utrpení sirotka a utrpení oblíbeného dítěte krále není rovnocenné. Sirotek je skutečně ubohý, neboť nemá nikoho, kdo by se o něj staral. Milovaný syn bohatého člověka je však stále pod bdělým dohledem svého movitého otce, i když se zdá, že je ve stejné situaci jako sirotek. Oddaný Pána někdy ovlivněn špatnou společností napodobuje ploduchtivé pracovníky. Ploduchtiví pracovníci chtějí vládnout hmotnému světu. A začínající oddaný také někdy pošetile touží po tom, aby výměnou za oddanou službu obdržel nějakou hmotnou moc. Takové pošetilé oddané Pán Samotný někdy přivede do nesnáze a jako projev Své zvláštní přízně jim odebere veškeré hmotné vybavení. Zmatený oddaný se tak octne v situaci, kdy na něj všichni přátelé a příbuzní zanevřou, a on tak má milostí Pána možnost znovu přijít k rozumu a se správným přístupem vykonávat svou oddanou službu.
V Bhagavad-gītě je také řečeno, že těmto pokleslým oddaným je umožněno narodit se v rodinách vysoce kvalifikovaných brāhmaṇů nebo zámožných kupců. Oddaný, kterého potká tento osud, však není obdařen takovým štěstím jako ten, který je Pánem potrestán a uvržen do zdánlivě beznadějné situace. Oddaný, který se vůlí Pána stane takřka bezmocný, je ve výhodnějším postavení nežli ti, kteří se narodili v dobrých rodinách. Pokleslí oddaní, kteří se narodí v dobré rodině, mohou zapomenout na lotosové nohy Pána, ale oddaný, který je postavený před bezvýchodnou situaci, je na tom mnohem lépe, protože když pozná, že je v bezvýchodné situaci, velice rychle se vrátí k lotosovým nohám Pána.
Čistá oddaná služba je tak duchovně lahodná, že oddaný automaticky ztratí zájem o hmotný požitek. To je známkou dokonalosti v progresivní oddané službě. Čistý oddaný nepřetržitě vzpomíná na lotosové nohy Pána Śrī Kṛṣṇy a ani na chvíli na Něho nezapomene, ani výměnou za bohatství tří světů.