SLOKA 2
nārada uvāca
pārāśarya mahā-bhāga
bhavataḥ kaccid ātmanā
parituṣyati śārīra
ātmā mānasa eva vā
nāradaḥ—Nārada; uvāca—řekl; pārāśarya—ó synu Parāśary; mahā-bhāga—obdařený štěstím; bhavataḥ—tvůj; kaccit—je-li; ātmanā—seberealizací; parituṣyati—uspokojuje; śārīraḥ—ztotožňování těla; ātmā — vlastní já; mānasaḥ—ztotožňování mysli; eva—jistě; vā—a.
Nārada oslovil Vyāsadeva, syna Parāśary, dotazem: Jsi spokojený s tím, že ztotožňuješ tělo a mysl s předměty seberealizace?
Nārada zde Vyāsadevovi naznačuje příčinu jeho sklíčenosti. Jako potomek Parāśary, velice mocného mudrce, neměl Vyāsadeva vzhledem k příslušnosti k tak vznešenému rodu důvod být nešťastný. Velký syn velkého otce neměl ztotožňovat vlastní já s tělem nebo myslí. Obyčejný člověk s chabým poznáním ztotožňuje své vlastní já s tělem či myslí, ale Vyāsadeva tak činit neměl. Nikdo nemůže být přirozeně šťastný dokud nedosáhne seberealizace, která transcenduje hmotné tělo a mysl.