SLOKA 21

V Bhagavad-gītě je Kṛṣṇa, Osobnost Božství, popsán jako nejčistší, Nejvyšší a Absolutní Pravda. Na Jeho osobě není ani stopy po něčem hmotném, což znamená, že ten, kdo má sebemenší náznak hmotného cítění, se k Němu nemůže přiblížit. Oddaná služba začíná tam, kde končí vliv alespoň dvou kvalit hmotné přírody — vášně a nevědomosti. Nepřítomnost těchto dvou kvalit se projevuje tím, že člověk nemá chtíč (kāma) a není chamtivý (lobha). To znamená, že musí být oproštěn od tužeb po smyslovém požitku a od lakomého hromadění smyslových požitků. Poslední zbývající kvalitou přírody je dobro. A úplné oproštění od všech hmotných vlivů znamená zbavit se i vlivu kvality dobra. Vyhledávat setkání s Bohem na osamělém místě v lese se pokládá za známku kvality dobra. Můžeme jít do lesa za účelem dosažení duchovní dokonalosti, ale to neznamená, že tam uvidíme Boha Osobně. Je nutné, abychom se zcela oprostili od vší hmotné připoutanosti a abychom byli na úrovni transcendence, která jako jediná dává oddanému možnost dostat se do osobního styku s Osobností Božství. Nejúčinnějším způsobem je žít na místě, kde se uctívá transcendentální podoba Pána. Chrám Pána je transcendentální místo, zatímco les je pouze hmotně dobrým místem. Začínající oddaný by měl v každém případě raději uctívat Božstvo Pána (arcanā), nežli jít hledat Pána do lesa. Oddaná služba začíná metodou arcanā, která je lepší než žití v lese. Ve svém současném životě Śrī Nārada Muni, který je již zcela zbaven všech hmotných žádostí, nechodí do lesů, třebaže je schopen svou přítomností změnit jakékoliv místo na Vaikuṇṭhu. Putuje z jedné planety na druhou, aby obrátil nejen lidi, ale i bohy, Kinnary, Gandharvy, ṛṣie, munie a všechny ostatní k oddanosti Pánu. Zaměstnal v transcendentální službě Pánu řadu oddaných jako Prahlāda Mahārāje, Dhruvu Mahārāje a mnoho jiných. Čistý oddaný Pána proto jde ve šlépějích velkých oddaných jako jsou Nārada a Prahlāda a zasvěcuje všechen svůj čas oslavování Pána kīrtanem. Tato kazatelská metoda transcenduje všechny hmotné kvality.