SLOKA 36

Nārada zde podrobně vysvětlil celý rozvoj oddanosti od počátečního stádia až po dosažení transcendence, aby tím patřičně zodpověděl Vyāsadevovy otázky. Vysvětlil, jak prostřednictvím transcendentální společnosti byla zaseta semínka oddané služby a jak nasloucháním od mudrců postupně vyklíčila. Výsledkem takovéhoto naslouchání je odpoutanost od všeho světského — až do takové míry, že i malý chlapec byl schopen přijmout zprávu o smrti své matky, jediného člověka, který se o něj staral, jako Boží požehnání. Okamžitě využil příležitosti k tomu, aby začal hledat Boha. Jeho upřímná touha hovořit s Pánem mu také byla splněna, i když ne každý může vidět Pána světskýma očima. Vysvětlil rovněž, jak je možné zbavit se vykonáváním čisté transcendentální služby plodonosných činů nahromaděné práce a jakým způsobem přeměnil své hmotné tělo na tělo duchovní. Pouze v duchovním těle lze vstoupit do duchovní říše Pána, a do království Boha nemůže vstoupit nikdo jiný než čistý oddaný. Nārada Muni sám prožil veškerá tajemství transcendentální realizace plně, a poslechem takové autority si tudíž můžeme udělat představu o tom, jakých výsledků lze oddaným životem dosáhnout, což téměř nenajdeme ani v původních textech Ved. Vedy a Upaniṣady se o těchto věcech zmiňují jen nepřímo. Není v nich žádné přímé vysvětlení, a Śrīmad-Bhāgavatam je proto zralým plodem všech stromů védského písemnictví.