SLOKA 17
brahma-tejo-vinirmuktair
ātmajaiḥ saha kṛṣṇayā
prayāṇābhimukhaṁ kṛṣṇam
idam āha pṛthā satī
brahma-tejaḥ—radiace brahmāstry; vinirmuktaiḥ—zachráněný před; ātma-jaiḥ—s jejími syny; saha—s; kṛṣṇayā—Draupadī; prayāṇa—vyrážející; abhimukham—ke; kṛṣṇam—k Pánu Kṛṣṇovi; idam—toto; āha — řekla; pṛthā—Kuntī; satī—ctnostná, oddaná Pánu.
Takto byla Kuntī, ctnostná oddaná Pána, zachráněna před radiací brahmāstry, a s ní i jejích pět synů a Draupadī. Oslovili Pána Kṛṣṇu, který se chystal na cestu k domovu.
Kuntī je zde označena jako satī, ctnostná, na základě její čisté oddanosti Pánu Śrī Kṛṣṇovi. V následujících modlitbách k Pánu Kṛṣṇovi nyní vyjeví svoji mysl. Ctnostný oddaný Pána se nikdy neobrací na druhé — na žádné jiné živé bytosti nebo polobohy — ani když potřebuje pomoc v nebezpečí. Takový byl charakter celé pāṇḍuovské rodiny. Neznali nic jiného než Kṛṣṇu, a Pán byl proto vždy připraven jim za všech okolností a ve všech ohledech pomoci. To je transcendentální povaha Pána. Pán oplácí závislost oddaného. Neměli bychom tedy hledat pomoc u nedokonalých živých bytostí nebo polobohů. Veškerou pomoc bychom vždy měli hledat jen u Pána Kṛṣṇy, který může Své oddané za každých okolností zachránit. Takový věrný oddaný nikdy nežádá Pána o pomoc, ale Pán mu jí ze Své vlastní vůle Sám dává.