SLOKA 22
namaḥ paṅkaja-nābhāya
namaḥ paṅkaja-māline
namaḥ paṅkaja-netrāya
namas te paṅkajāṅghraye
namaḥ—nejuctivější poklony; paṅkaja-nābhāya—Pánu, Jenž má ve středu Svého břicha zvláštní prohlubeň připomínající lotosový květ; namaḥ—poklony; paṅkaja-māline—ten, Jehož vždy zdobí girlanda z lotosových květů; namaḥ—poklony; paṅkaja-netrāya—ten, Jehož pohled chladí jako lotosový květ; namaḥ te—uctivé poklony Tobě; paṅkaja-aṅghraye — Tobě, na Jehož chodidlech jsou znaky lotosového květu (a o Němž se proto říká, že má lotosové nohy).
Skládám hluboké poklony Tobě, ó Pane, Jehož břicho je poznačeno prohlubní podobnou lotosovému květu, Jenž jsi neustále ozdobený girlandami z lotosových květů, Jehož pohled chladí jako lotos a Jenž máš na chodidlech reliéfy lotosů.
Zde jsou uvedeny některé ze zvláštních znaků na duchovním těle Osobnosti Božství, jimiž se Jeho tělo liší od těl všech ostatních. Toto jsou zvláštní rysy těla Pána. Pán zdánlivě vypadá jako jeden z nás, ale vždy se liší Svými zvláštními tělesnými rysy. Śrīmatī Kuntī o sobě prohlašuje, že jako žena není způsobilá vidět Pána. To je obecné pravidlo, neboť ženy, śūdrové (třída dělníků) a dvija-bandhuové neboli zkažení potomci tří vyšších tříd nemají dostatek inteligence k tomu, aby chápali transcendentální skutečnosti, které se týkají duchovního jména, slávy, vlastností, podob atd. Nejvyšší Absolutní Pravdy. Tyto osoby, i když nemohou porozumět duchovnímu jednání Pána, Ho mohou vidět jako arcā-vigrahu. Pán sestupuje do hmotného světa jako arcā-vigraha, aby obdařil přízní pokleslé duše — ženy, śūdry a dvija-bandhuy nevyjímaje. Jelikož pokleslé duše nevidí nic než hmotu, Pán milostivě sestupuje do všech nesčetných vesmírů jako Garbhodakaśāyī Viṣṇu, a z lotosovité prohlubně uprostřed Jeho transcendentálního břicha vyrůstá lotosový stonek, na kterém se rodí Brahmā, první živá bytost ve vesmíru. Pán je proto známý jako Paṅkajanābhi. Pán Paṅkajanābhi přijímá podobu arcā-vigraha (Svoji transcendentální podobu), která může být z různých prvků: v mysli, podoba vytvořená ze dřeva, ze země, z kovu, z drahokamu, z barev, podoba nakreslená v písku atd. Všechny tyto podoby Pána jsou vždy ozdobeny girlandami z lotosových květů, a v chrámech, kde jsou uctívány, má vždy vládnout uklidňující atmosféra oddanosti, která přitáhne planoucí pozornost neoddaných stále pohroužených do hmotných hádek. Lidé, kteří meditují, uctívají podobu v mysli. Pán je tedy milostivý i k ženám, śūdrům a dvija-bandhuům; stačí, aby byli ochotní navštívit chrám, kde probíhá uctívání různých podob, které pro ně byly vytvořeny. Lidé, kteří chodí do chrámů, neuctívají modly, jak prohlašují někteří jedinci s chabým poznáním. Všichni velcí ācāryové zakládali takové chrámy pro uctívání na všech místech, aby poskytli přízeň méně inteligentním, a nikdo by neměl předstírat, že už stádium chrámového uctívání překonal, když přitom náleží do kategorie śūdrů a žen nebo ještě nižší. Měli bychom se na Pána začít dívat od Jeho lotosových nohou a postupně zvedat zrak ke stehnům, pasu, hrudi a obličeji. Nikdo by se neměl pokoušet hledět na tvář Pána, dokud ještě není navyklý dívat se na lotosové nohy Pána. Śrīmatī Kuntī byla tetou Pána, a proto se nezačala na Pána dívat od lotosových nohou, jelikož Pán by se mohl stydět. Aby ušetřila Pána nepříjemné situace, začala se na Něho dívat od pasu a svůj pohled postupně zvedala vzhůru k obličeji, a pak zpět dolů k lotosovým nohám. Tak bylo v uzavřeném kruhu vše v pořádku.