SLOKA 26
janmaiśvarya-śruta-śrībhir
edhamāna-madaḥ pumān
naivārhaty abhidhātuṁ vai
tvām akiñcana-gocaram
janma—zrození; aiśvarya—hojnost; śruta—vzdělání; śrībhiḥ—vlastněním krásy; edhamāna—vzrůstající; madaḥ—opojení; pumān—lidská bytost; na—nikdy; eva—kdykoliv; arhati—zasluhuje; abhidhātum—oslovit s upřímností; vai—jistě; tvām—Tebe; akiñcana-gocaram—ten, který je snadno přístupný pro hmotně vyčerpaného člověka.
Můj Pane, je snadné se k Tobě přiblížit, ale pouze pro ty, kteří jsou hmotně vyčerpáni. Člověk, který jde po cestě (hmotného) pokroku a snaží se vylepšit své postavení a dosáhnout ctihodného zrození, velkého bohatství, vysokého vzdělání a tělesné krásy, k Tobě nedokáže přistoupit s upřímnými pocity.
Hmotný pokrok znamená narodit se v aristokratické rodině, mít velký majetek, vzdělání a přitažlivou osobní krásu. Všichni materialisté prahnou po těchto hmotných věcech, a tomu se říká rozvoj hmotné civilizace. Výsledkem je, že ten, kdo všech těchto hmotných věcí dosáhne, začne být nepřirozeně pyšný a omámený ze svého pomíjivého bohatství. Takoví hmotně povýšení lidé pak nejsou schopní pronášet svaté jméno Pána a upřímně Ho oslovovat: “Ó Govindo, ó Kṛṣṇo!” V śāstrách je řečeno, že když hříšník jednou pronese svaté jméno Pána, zbaví se tolika hříchů, kolika se není schopný ani dopustit. Takovou má pronášení svatého jména Pána sílu a ani v nejmenším se nejedná o přehánění. Pánovo svaté jméno skutečně tuto sílu má. Je však rovněž zapotřebí, aby jeho pronášení mělo patřičnou kvalitu, a to závisí na kvalitě cítění. Bezmocný člověk může pronášet svaté jméno Pána procítěně, ale ten, kdo totéž svaté jméno pronáší ve stavu velké hmotné spokojenosti, nemůže být tak upřímný. Hmotně povýšení lidé možná příležitostně pronášejí svaté jméno Pána, ale nejsou schopní to dělat kvalitně. Čtyři zásady hmotného rozvoje, tzn. (1) vysoký původ, (2) slušný majetek, (3) vysoké vzdělání a (4) přitažlivá krása, jsou tedy vlastně překážky v pokroku na cestě duchovního rozvoje. Hmotný obal čisté duše je vnější, stejně jako horečka je vnějším projevem nezdravého těla. Obvyklým postupem je snižovat horečku a ne ji zvyšovat špatným jednáním. Někdy vidíme, že duchovně pokročilý člověk hmotně strádá. To ho ale nikterak neodrazuje. Naopak, hmotná nouze je stejně dobrou známkou jako pokles teploty. Životní zásadou by mělo být, abychom snižovali stupeň hmotného opojení, které nás přivádí do stále větší iluze co se týče cíle života. Osoby posedlé iluzí nemohou vstoupit do Božího království.