SLOKA 29
na veda kaścid bhagavaṁś cikīrṣitaṁ
tavehamānasya nṛṇāṁ viḍambanam
na yasya kaścid dayito ’sti karhicid
dveṣyaś ca yasmin viṣamā matir nṛṇām
na—ne; veda—zná; kaścit—nikdo; bhagavan—ó Pane; cikīrṣitam — zábavy; tava—Tvé; īhamānasya—jako světští lidé; nṛṇām—obyčejných lidí; viḍambanam—matoucí; na—nikdy; yasya—Jeho; kaścit—nikdo; dayitaḥ—předmětem zvláštního zájmu; asti—je; karhicit—někde; dveṣyaḥ—předmět závisti; ca—a; yasmin—Jemu; viṣamā—zaujatost; matiḥ — představa; nṛṇām—lidí.
Ó Pane, nikdo nemůže pochopit Tvé transcendentální zábavy, které vypadají jako lidské a jsou tak matoucí. Nikdo není předmětem Tvé zvláštní přízně ani Tvé závisti; lidé si jen představují, že jsi zaujatý.
Pán je milostivý ke všem pokleslým duším stejně. K nikomu není nepřátelský. Představa, že Osobnost Božství je lidskou bytostí, je velice matoucí. Jeho zábavy vypadají jako lidské, ale ve skutečnosti jsou transcendentální bez jediného náznaku hmotného znečištění. Nepochybně panuje názor, že Pán nadržuje Svým čistým oddaným, ale ve skutečnosti nenadržuje nikomu, stejně jako slunce. Díky slunečním paprskům někdy i kameny nabydou na ceně, zatímco slepý člověk slunce neuvidí, ani když bude stát v jeho plné záři. Tma a světlo jsou dvě protichůdné koncepce, ale to nikterak neznamená, že slunce je nějak zaujaté v šíření svých paprsků. Sluneční paprsky svítí na všechny, avšak schopnost přijímat je má každý jinou. Pomatení lidé považují oddanou službu za lichocení Pánu, které má přinést Jeho zvláštní milost. Ale čistí oddaní, kteří se zaměstnávají transcendentální láskyplnou službou Pánu, nejsou výměnná obchodní společnost. Obchodník někomu slouží s podmínkou, že sám něco vytěží. Čistý oddaný neslouží Pánu proto, aby dostal něco na oplátku, a tak se mu dostává plné milosti Pána. Lidé, kteří trpí, kteří jsou v nouzi, kteří jsou zvídaví nebo filozoficky založení, s Pánem navazují dočasné styky, aby posloužili svým cílům. Jakmile toho dosáhnou, už spojení s Pánem nepotřebují. Trpící člověk, pokud je alespoň trochu zbožný, se modlí k Pánu za uzdravení, ale jakmile se uzdraví, většinou už nemá žádný zájem spojení s Pánem dále udržovat. Milost Pána je pro něho otevřená, ale on ji odmítá přijmout. To je rozdíl mezi čistým oddaným a smíšeným oddaným. Ti, kteří zcela odmítají službu Pánu, jsou v naprosté temnotě, ti, kteří žádají o přízeň Pána, jen když ji nutně potřebují, zachycují Jeho milost jen zčásti a ti, kteří slouží Pánu na sto procent, přijímají milost Pána plně. Tato nerovnost v příjmu Pánovy milosti se vztahuje k příjemci a není žádným projevem zaujatosti Pána, který je všemilostivý.
Když Pán Svojí všemilostivou energií sestupuje do tohoto hmotného světa, hraje lidskou bytost, a proto se zdá, že nadržuje Svým oddaným, ale skutečnost je jiná. Přestože navenek vypadá jako zaujatý, rozdává Svou milost všem stejně. Všichni, kteří zemřeli v bitvě na Kuruovském bitevním poli za přítomnosti Pána, získali spasení, aniž k tomu měli náležité kvalifikace, neboť smrt v přítomnosti Pána očišťuje odcházející duši od účinků všech hříchů, a umírající člověk se proto přemísťuje někam do transcendentální říše. Jakmile se někdo jakýmkoliv způsobem vystaví slunečním paprskům, je jisté, že ho neminou příznivé účinky tepla ani ultrafialových paprsků. Závěr tedy je, že Pán není nikdy zaujatý. Myslet si o Něm, že je zaujatý, je chyba, která škodí všem.