SLOKA 39
neyaṁ śobhiṣyate tatra
yathedānīṁ gadādhara
tvat-padair aṅkitā bhāti
sva-lakṣaṇa-vilakṣitaiḥ
na—ne; iyam—tato zem našeho království; śobhiṣyate—vypadá krásná; tatra—pak; yathā—jako nyní; idānīm—jak; gadādhara—ó Kṛṣṇo; tvat—Tvýma; padaiḥ—nohama; aṅkitā—označená; bhāti—oslňuje; sva-lakṣaṇa—Tvé znaky; vilakṣitaiḥ—otisky.
Ó Gadādharo (Kṛṣṇo), naše království teď vypadá krásné, protože ho zdobí otisky Tvých nohou. Ale po Tvém odchodu už takové nebude.
Na nohách Pána jsou jisté zvláštní znaky, které Ho odlišují od jiných. Pánovy nohy jsou zespodu označeny praporkem, bleskem, trojzubcem na pohánění slonů, slunečníkem, lotosem, diskem atd. a tyto znaky se otiskují do jemné půdy všude tam, kudy Pán prochází. Když Pán Śrī Kṛṣṇa žil s Pāṇḍuovci v Hastināpuru, jejich zem byla poznačena těmito příznivými znaky, a království Pāṇḍuovců proto vzkvétalo. Kuntīdevī připomínala tuto zvláštnost a měla obavy, že nepřítomnost Pána přinese neštěstí.