SLOKA 51
strīṇāṁ mad-dhata-bandhūnāṁ
droho yo ’sāv ihotthitaḥ
karmabhir gṛhamedhīyair
nāhaṁ kalpo vyapohitum
strīṇām—žen; mat—mnou; hata-bandhūnām—přátel, kteří jsou zabiti; drohaḥ—nepřátelství; yaḥ—to; asau—ti všichni; iha—zde; utthitaḥ — vzešlo; karmabhiḥ—prací; gṛhamedhīyaiḥ—osobami, které pečují o hmotné blaho; na—nikdy; aham—já; kalpaḥ—očekávat; vyapohitum—odčinit.
Zabil jsem mnoho přátel žen, a tím jsem způsobil takové nepřátelství, jaké nelze odčinit žádnou hmotně prospěšnou prací.
Gṛhamedhī jsou ti, jejichž jedinou starostí je veřejně prospěšná práce v zájmu hmotné prosperity. Této hmotné prosperitě někdy brání hříšné činnosti, protože materialisté se při vykonávání hmotných povinností nevyhnutelně dopouštějí hříchů. Vedy proto doporučují několik druhů obětí, které tyto hříšné reakce odstraní. Ve Vedách je řečeno, že aśvamedha-yajña (oběť koně) může odstranit účinky i takového hříchu, jako je brahma-hatyā (zabití brāhmaṇy).
Yudhiṣṭhira Mahārāja tuto aśvamedha-yajñu vykonal, ale myslel si, že ani takovou obětí se nemůže zbavit účinků velikých hříchů, kterých se dopustil. Ve válce jdou do boje manžel nebo bratr, nebo dokonce i otec a synové. A když padnou, vzniká nové nepřátelství. Tímto způsobem se vytváří dlouhý řetězec akcí a reakcí, kterému nelze zabránit ani tisíci aśvamedha-yajñami.
To je zákon práce karmy. S akcí vytváří zároveň další reakci a řetězec hmotných činností tak neustále narůstá a uvazuje člověka k hmotnému otroctví. Bhagavad-gītā (9.27-28) naznačuje, že jediným způsobem, jak zastavit akce a reakce na cestě práce, je vykonávat tuto práci pro Nejvyššího Pána. Bitva na Kurukṣetře ve skutečnosti proběhla vůlí Nejvyššího Pána Śrī Kṛṣṇy, což dokládá i On Sám, a pouze Jeho vůlí Yudhiṣṭhira usedl na trůn v Hastināpuru. Proto se Pāṇḍuovců zdaleka nedotkl žádný hřích, neboť oni pouze plnili příkazy Pána. Ti však, kteří vyhlašují válku kvůli svým osobním zájmům, nesou za všechno plnou zodpovědnost.