SLOKA 52
yathā paṅkena paṅkāmbhaḥ
surayā vā surākṛtam
bhūta-hatyāṁ tathaivaikāṁ
na yajñair mārṣṭum arhati
yathā—stejně jako; paṅkena—blátem; paṅka-ambhaḥ—voda zkalená blátem; surayā—vínem; vā—ani; surākṛtam—nečistota vzniklá lehkým dotykem vína; bhūta-hatyām—zabíjení zvířat; tathā—tak; eva—jistě; ekām—jeden; na—nikdy; yajñaiḥ—předepsanými obětmi; mārṣṭum — odčinit; arhati—má smysl.
Stejně jako blátem zkalenou vodu nelze přecedit blátem a vínem znečištěnou nádobu nelze vyčistit vínem, tak ani zabití lidí nelze odčinit obětováním zvířat.
Účelem obětí aśvamedha-yajña nebo gomedha-yajña, při nichž se obětoval kůň nebo býk, samozřejmě nebylo zvíře zabít. Pán Caitanya řekl, že obětováním na oltáři yajñi se těmto zvířatům vracelo mládí a dával nový život. Mělo to pouze dokázat účinnost védských hymnů. Správný přednes védských hymnů jistě vykonavatele ušetří hříšných reakcí, ale pokud tyto oběti proběhnou nepatřičným způsobem pod nekvalifikovaným vedením, na vykonavatele padá zodpovědnost za obětování zvířete. V tomto věku sváru a pokrytectví není možné vykonat oběti dokonale, neboť je nedostatek zkušených brāhmaṇů, kteří jsou toho schopní. Mahārāja Yudhiṣṭhira tedy naráží na vykonávání obětí ve věku Kali. Jediná oběť doporučovaná v Kali-yuze je hari-nāma-yajña, kterou zavedl Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu. Je však nesmyslné zabíjet zvířata, a pak se to snažit odčinit vykonáváním hari-nāma-yajñi. Oddaní Pána nikdy nezabijí zvíře ve vlastním zájmu a zároveň (jak Pán nařídil Arjunovi) se nezdráhají plnit povinnosti kṣatriyů. Vše je tedy v pořádku, je-li to vykonáno v souladu s vůlí Pána. A to je možné pouze pro oddané.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k osmé kapitole prvního zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu nazvané “Modlitby královny Kuntī a zachránění Parīkṣita”.