SLOKA 6
yājayitvāśvamedhais taṁ
tribhir uttama-kalpakaiḥ
tad-yaśaḥ pāvanaṁ dikṣu
śata-manyor ivātanot
yājayitvā—vykonáním; aśvamedhaiḥ—yajña, při níž se obětuje kůň; tam—jeho (krále Yudhiṣṭhira); tribhiḥ—tři; uttama—nejlepší; kalpakaiḥ—zaopatřená vším potřebným a vykonaná schopnými kněžími; tat—ta; yaśaḥ—sláva; pāvanam—ctnostná; dikṣu—do všech směrů; śata-manyoḥ—Indra, který vykonal sto takových obětí; iva—jako; atanot—rozšířila se.
Pán Śrī Kṛṣṇa přiměl Mahārāje Yudhiṣṭhira, aby třikrát důkladně vykonal oběť koně (aśvamedha-yajñu), a tak způsobil, že se jeho sláva rozšířila všemi směry, jako sláva Indry, který vykonal sto takových obětí.
Tento verš je vlastně úvodem k popisu aśvamedha-yajñi Mahārāje Yudhiṣṭhira. Přirovnání Mahārāje Yudhiṣṭhira ke králi nebes je významné. Král nebes svým bohatstvím Mahārāje Yudhiṣṭhira miliónkrát předčí, a přesto nebyla sláva Mahārāje Yudhiṣṭhira o nic menší. Důvodem je to, že Mahārāja Yudhiṣṭhira byl čistý oddaný Pána, a jedině Jeho milostí se dostal na úroveň krále nebes, přestože vykonal pouze tři oběti, zatímco král nebes jich vykonal stovky. To je výsada Pánova oddaného. Pán se chová stejně ke každému, ale oddaný Pána je oslavovaný více, protože je neustále ve styku s největším ze všech. Sluneční paprsky se šíří všemi směry stejně, ale přesto je na některých místech stále tma. To však není způsobené sluncem, ale schopností přijímat světlo. Podobně ti, kteří jsou naprosto oddaní Pánu, dostávají Pánovu plnou milost, jež se šíří stejnou měrou všude.