SLOKA 18

Ve védském systému se poznání získává deduktivním způsobem. Védské poznání lze obdržet dokonalým způsobem od autorit prostřednictvím učednické posloupnosti. Toto poznání není nikdy dogmatické, jak se mylně domnívají méně inteligentní lidé. Matka je autoritou při zjišťování totožnosti otce. Pro tak důvěrné poznání neexistuje jiná autorita. Autorita tedy neznamená nic dogmatického. Tuto skutečnost potvrzuje Bhagavad-gītā ve čtvrté kapitole (Bg. 4.2). Chceme-li získat dokonalé poznání, musíme ho přijmout od autority. To se uznává všeobecně, a pouze podvodníci s tím nesouhlasí. Vezměme například novodobé kosmické lodě, které cestují vesmírem — když vědci prohlásí, že doletěly na odvrácenou stranu Měsíce, lidé jejich historkám slepě věří, protože přijali moderní vědce za své autority. Všemu, co řeknou autority, obyčejně lidé věří. Ale pokud jde o pravdu obsaženou ve védských písmech, učí se, že té věřit nemají. A když ji i přes to přijímají, přidávají si k ní odlišná vysvětlení. Každý člověk si přeje vnímat přímo védské poznání, ale zároveň ho pošetile popírá. Podvedení lidé tedy věří vědcům, jejich jedné autoritě, ale autoritu Ved odmítají. Výsledkem je degradace lidstva.
 

V tomto verši autorita prohlašuje Śrī Kṛṣṇu za původní Osobnost Božství a prvního Nārāyaṇa. Dokonce i takový impersonalista jako Ācārya Śaṅkara řekl na začátku svého komentáře k Bhagavad-gītě, že Nārāyaṇa, Osobnost Božství, je nad hmotným stvořením.* Vesmír je jedno z hmotných stvoření, ale Nārāyaṇa je vůči těmto hmotným věcem transcendentální.

* nārāyaṇaḥ paro 'vyaktād
aṇḍam avyakta-sambhavam
aṇḍasyāntas tv ime lokāḥ
sapta dvīpā ca medinī
(Śaṅkara: Bhagavad-gītā Bhāṣya)

Bhīṣmadeva je jedním z dvanácti mahājanů, kteří znají zásady transcendentálního poznání. Dosvědčuje, že Pán Śrī Kṛṣṇa je původní Osobnost Božství, a tuto skutečnost potvrzuje i neosobní filozof Śaṅkara. Shodují se na tom všichni ācāryové, a proto není možné nepřijímat Pána Śrī Kṛṣṇu jako původní Osobnost Božství. Bhīṣmadeva říká, že Pán je první Nārāyaṇa. Totéž potvrzuje Brahmājī v Bhāgavatamu (10.14.14). Kṛṣṇa je první Nārāyaṇa. V duchovním světě (na Vaikuṇṭhách) existuje neomezený počet Nārāyaṇů, a ti všichni jsou tatáž Osobnost Božství. Jsou pokládáni za úplné expanze původní Osobnosti Božství, Śrī Kṛṣṇy. Prvotní podoba Pána Śrī Kṛṣṇy se expanduje nejprve v podobě Baladeva, a Baladeva se potom expanduje do mnoha jiných podob jako je Saṅkarṣaṇa, Pradyumna, Aniruddha, Vāsudeva, Nārāyaṇa, Puruṣa, Rāma a Nṛsiṁha. Všechny tyto úplné expanze jsou tatáž viṣṇu-tattva a Śrī Kṛṣṇa je jejich společným původním zdrojem. On je proto přímá Osobnost Božství. Je stvořitelem hmotného světa a je Nārāyaṇem, vládnoucím Božstvem na všech vaikuṇṭhských planetách. Jeho příchody mezi lidské bytosti jsou tedy těžko pochopitelné a matoucí. Pán v Bhagavad-gītě praví, že pošetilí lidé Ho pokládají za jednu z lidských bytostí, aniž by znali tajemství Jeho příchodů.
 

Zmatenost o povaze Śrī Kṛṣṇy způsobuje vliv Jeho dvou energií—vnitřní a vnější — na Jeho třetí energii, která se nazývá okrajová. Živé bytosti jsou expanzemi Jeho okrajové energie, a jako takové jsou zmateny někdy vnitřní energií a někdy vnější. Zmatenost vnitřní energií se projevuje tak, že Śrī Kṛṣṇa se expanduje na neomezeně mnoho Nārāyaṇů a opětuje či přijímá transcendentální láskyplnou službu živých bytostí v transcendentálním světě. A pomocí Svých vnějších energetických expanzí sestupuje do hmotného světa mezi lidi, zvířata či polobohy, aby obnovil zapomenutý vztah, který k Němu mají živé bytosti v různých životních druzích. Velké autority včetně Bhīṣmy ovšem milostí Pána tomuto zmatení unikají.