SLOKA 27

Jedním z hlavních úkolů hospodáře je rozdávat milodary—měl by být připraven rozdat alespoň padesát procent svých těžce vydělaných peněz. Brahmacārī neboli student má vykonávat oběti, hospodář má rozdávat milodary a ten, kdo odešel do ústraní nebo kdo přijal odříkavý řád, se má věnovat odříkání a pokání. To jsou základní úkoly čtyř āśramů neboli životních stavů na cestě seberealizace. Život brahmacārīna je náležitou průpravou k tomu, aby pochopil, že celé stvoření je vlastnictvím Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství. Nikdo tedy nemůže nic na celém světě prohlašovat za své vlastní. Ten, kdo žije životem hospodáře, což je určitá koncepce opravňující k pohlavnímu požitku, musí rozdávat milodary ve prospěch služby Pánu. Veškerá životní energie člověka je vytvářena nebo propůjčena ze zdroje energie, od Pána, a výsledné činnosti této energie se tedy musí vrátit Pánu v podobě transcendentální láskyplné služby. Stejně jako řeky získávají vodu z moře od mraků a vrací ji zpátky do moře, tak naše energie je propůjčená z nejvyššího zdroje, z Pánovy energie, a musí se vrátit Jemu. V tom spočívá dokonalosti. Pán tedy v Bhagavad-gītě (9.27) říká, že všechny své činy, veškeré pokání, vše, co obětujeme, jíme či rozdáváme jako milodar, musíme nabízet Jemu. To je náležité využití nám propůjčené energie. Jakmile je takto zaměstnána, zbavuje se nečistot hmotných nedokonalostí a my se naučíme svému původnímu přirozenému životu Pánových služebníků.
 

Rāja-dharma je velikou vědou na rozdíl od moderní diplomacie, která sleduje jen politickou nadvládu. Králové byli vychováváni k velkomyslnosti a ne k tomu, aby se z nich stali výběrčí daní. Učili se, jak vykonávat různé oběti ve prospěch svých podřízených. Jejich velkou povinností bylo zajistit prajům* dosažení spásy. Otec, duchovní mistr a král se nikdy nesmějí zříkat zodpovědnosti za vedení svých podřízených k cestě konečného osvobození od rození, smrti, nemocí a stáří. Jakmile král náležitě plní všechny tyto základní povinnosti, není zapotřebí vláda lidu. V současné době se do vlády obvykle dostávají lidé na základě zmanipulovaných hlasů a nikdo z nich se nikdy neučil, jak plnit královské povinnosti, což ani není určeno pro každého. Nekvalifikovaní vládci nyní ve snaze ve všem uspokojit své podřízené vytvářejí chaos a kalamity různého druhu. Zároveň se i z nich stávají zloději a podvodníci, kteří zvyšují daně, aby finančně zajistili náročnou vládu, která je po všech stránkách neschopná. Skuteční králové mají pro plynulý chod vlády dostávat pokyny od kvalifikovaných brāhmaṇů na základě písem jako je Manu-saṁhitā a Parāśarovy Dharma-śāstry. Pravý král je vzorem pro všechny ostatní lidi, a je-li zbožný, starostlivý, ušlechtilý a velkomyslný, obyvatelé jeho země ho obvykle následují. Takový král není lenoch se smyslnými sklony, který žije na účet svých poddaných. Bdí nad pořádkem v zemi a je vždy připraven zabít všechny zloděje a bandity. Zbožný král nedává milost zlodějům a banditům ve jménu nesmyslného nenásilí (ahiṁsy). Lupiči a bandité byli ukázkově trestáni, což odrazovalo všechny ostatní od plánování zločinů. Nikdy se nestávalo, aby zloději a bandité spravovali zemi, jako je tomu nyní.


* prajā — každý obyvatel státu včetně zvířat.

 

Daňový zákon byl jednoduchý. Nebylo zapotřebí žádného donucování či neoprávněných zásahů. Král měl právo odebrat jednu čtvrtinu produkce svých poddaných, a měl právo vyžádat si čtvrtinu jejich získaného majetku. Nikdo se nezdráhal mu tyto věci vydat, neboť díky králově zbožnosti a náboženské harmonii byl vždy dostatek přírodního bohatství, tedy obilí, ovoce, květin, hedvábí, bavlny, mléka, drahokamů, nerostů atd., a nikdo nebyl hmotně nešťastný. Lidé měli bohatství zemědělských plodin a domácího zvířectva, a tím pádem i dostatek rýže a obilí, ovoce a mléka a nebyly zapotřebí nepřirozené parfémy, kosmetické prostředky, kina a bary.
 

Král musel dohlížet na to, že se nadbytečná energie lidstva využívá patřičným způsobem. Lidská energie nemá sloužit k uspokojování zvířecích potřeb, ale k seberealizaci. Tomuto účelu také odpovídalo složení vlády; král si musel své ministry pečlivě vybírat, a nedělal to na základě volebních hlasů. Všichni ministři, vojenští vůdci a dokonce i obyčejní vojáci byli voleni podle osobních kvalifikací a král je musel před jejich nástupem na příslušná místa důkladně prověřit. Král obzvláště dbal na to, aby nedocházelo ke znevažování tapasvīch neboli osob, které obětovaly vše rozšiřování duchovního poznání. Král dobře věděl, že Nejvyšší Osobnost Božství nikdy netoleruje urážky Svých ryzích oddaných. Tito tapasvī byli uznávanými vůdci, kterým důvěřovali i bandité a zloději a řídili se podle jejich pokynů. Král dával ve své zemi zvláštní ochranu negramotným, bezmocným, a ovdovělým ženám. Obranné prostředky byly zabezpečeny ještě před útokem jakýchkoliv nepřátel. Vybírání daní bylo snadné, a daně nesloužily k rozmařilému utrácení, ale k posílení rezervních fondů. Vojáci byli povoláváni ze všech částí světa a důkladně se připravovali na plnění svých zvláštních povinností.
 

Co se týče spasení, nutným předpokladem je překonat chtíč, hněv, nedovolené touhy, lakotu a zmatenost. Abychom se osvobodili od hněvu, musíme se naučit odpouštět. Abychom se osvobodili od nedovolených tužeb, nesmíme plánovat. Duchovní kulturou je možno překonat spánek a jedině tolerancí můžeme překonat touhy a lakotu. Nepříjemnostem, které způsobují různé nemoci, se můžeme vyhnout vyváženou stravou. Od falešných nadějí se lze osvobodit sebeovládáním a peníze lze ušetřit tím, že se vyvarujeme nežádoucí společnosti. Provozováním yogy lze ovládnout hlad a rozvíjením poznání o pomíjivosti se lze vyhnout světským sklonům. Závrať překonáme povstáním a falešné argumenty vyvrátíme znalostí faktů. Upovídanosti se lze vyhnout vážností a mlčením, a hrdinstvím se vyhneme ustrašenosti. Dokonalé poznání lze získat sebekultivací. Chce-li někdo kráčet cestou spasení, musí se zbavit chtíče, lakoty, hněvu, snění atd.
 

Co se týče třídy žen, jsou pro muže uznávaným zdrojem inspirace. Ženy jsou proto mocnější než muži. Mocného Julia Caesara ovládala Kleopatra. Tyto mocné ženy ovládá stud. Stud je tedy pro ženy velice důležitý. Jakmile je tento ochranný faktor opomenut a uvolněn, ženy mohou ve společnosti vytvořit zmatek cizoložstvím. Z cizoložství vzniká varṇa-saṅkara, což jsou nechtěné děti, které jen způsobí po celé zemi zmatek.
 

Nakonec je Bhīṣmadeva poučil o způsobu, jak potěšit Pána. Všichni jsme Pánovi věční služebníci, a když zapomínáme na tuto nejdůležitější část své přirozenosti, dostáváme se do hmotných životních podmínek. Jednoduchým způsobem, jak potěšit Pána (který je vhodný zvláště pro hospodáře), je uctívat doma Božstvo Pána. Soustředíme-li se na Božstva, můžeme bezpečně pokračovat i se svou každodenní prací. Uctívání Božstva ve svém domě, služba oddaným, naslouchání Śrīmad-Bhāgavatamu, pobývání na svatém místě a zpívání svatého jména Pána — to vše jsou finančně nenáročné činnosti, kterými můžeme potěšit Pána. Tak to vysvětlil praotec Bhīṣma svým vnukům.