SLOKA 32
śrī-bhīṣma uvāca
iti matir upakalpitā vitṛṣṇā
bhagavati sātvata-puṅgave vibhūmni
sva-sukham upagate kvacid vihartuṁ
prakṛtim upeyuṣi yad-bhava-pravāhaḥ
śrī-bhīṣmaḥ uvāca-Śrī Bhīṣmadeva řekl; iti-takto; matiḥ-myšlení, cítění a chtění; upakalpitā-vložené; vitṛṣṇā-zbavený všech smyslových tužeb; bhagavati-Osobnosti Božství; sātvata-puṅgave-vůdci oddaných; vibhūmni-velikému; sva-sukham-spokojenost v sobě; upagate-tomu, kdo dosáhl; kvacit-někdy; vihartum-z transcendentální radosti; prakṛtim—v hmotném světě; upeyuṣi-přijímá; yat-bhava-z něhož stvoření; pravāhaḥ-vzniká a je zničeno.
Bhīṣmadeva pravil: Nechť nyní mé myšlení, cítění a chtění, tak dlouho zaměstnané různými náměty a předepsanými povinnostmi, spočine u nohou všemocného Pána Śrī Kṛṣṇy. Je neustále spokojený v Sobě, ale někdy jako vůdce oddaných nalézá transcendentální potěšení v tom, že sestupuje do hmotného světa, přestože hmotný svět je stvořen pouze z Něho Samotného.
Jelikož Bhīṣmadeva byl státník, vůdce kuruovské dynastie, veliký generál a vůdce kṣatriyů, jeho mysl byla rozptýlena mnoha tématy a jeho myšlení, cítění a chtění se zabývalo mnoha různými záležitostmi. Ale nyní chtěl soustředit veškeré své myšlení, cítění a chtění výhradně k Nejvyšší Bytosti, Pánu Kṛṣṇovi, aby tak dosáhl čisté oddané služby. Pán je zde popsán jako vůdce oddaných a všemocný. Přestože Pán Kṛṣṇa je původní Osobnost Božství, Sám sestupuje na Zemi, aby Své čisté oddané obdařil darem oddané služby. Někdy sestupuje jako Pán Kṛṣṇa takový, jaký je, a někdy jako Pán Caitanya. Oba jsou vůdci čistých oddaných. Čistí oddaní Pána si nepřejí nic jiného než sloužit Pánu, a proto se nazývají sātvatové. Pán je vůdce těchto sātvatů. Bhīṣmadeva tedy neměl žádné jiné touhy. Dokud nejsme očištěni ode všech hmotných tužeb, Pán se nestane naším vůdcem. Tužby nelze odstranit; musí být pouze očištěny. Pán v Bhagavad-gītě potvrzuje, že čistému oddanému, který je neustále zaměstnaný ve službě Jemu, dává pokyny ze srdce. Takové pokyny nepomáhají žádnému hmotnému cíli — pomáhají jedině k návratu zpátky domů, zpátky k Bohu (Bg. 10.10). Obyčejnému člověku, který chce panovat hmotné přírodě, Pán jen dovoluje jeho činnosti a stává se svědkem, ale nikdy nedává neoddanému pokyny, jak se vrátit zpátky k Bohu. To je rozdíl v jednání Pána s různými živými bytostmi, oddanými a neoddanými. Je vůdcem všech živých bytostí, stejně jako král vládne vězňům i svobodným občanům svého státu. Ale Jeho jednání se liší podle toho, zda se jedná o oddané či neoddané. Neoddaní nemají nikdy zájem řídit se pokyny Pána, a Pán proto v jejich případě mlčí, třebaže je zároveň svědkem všech jejich činností a udílí jim jejich nevyhnutelné výsledky, dobré či zlé. Oddaní jsou nad tímto hmotným dobrem a zlem. Dělají pokroky na cestě transcendence, a proto netouží po ničem hmotném. Oddaný také zná Śrī Kṛṣṇu jako původního Nārāyaṇa, protože Pán Śrī Kṛṣṇa se Svojí úplnou částí zjevuje jako Kāraṇodakaśāyī Viṣṇu, původní zdroj všeho hmotného stvoření. Pán také touží po společnosti Svých čistých oddaných a jen kvůli nim sestupuje na Zemi, aby oživil jejich radost. Zjevuje se ze Své vlastní vůle; není nucen podmínkami hmotné přírody. Proto je zde popsán jako vibhu neboli všemocný, protože nikdy není podmíněn zákony hmotné přírody.