SLOKA 39

Čistý oddaný Pána díky transcendentálnímu vztahu v láskyplné službě neustále vidí Pána přítomného uvnitř sebe samého. Takový čistý oddaný na Něj nemůže zapomenout ani na okamžik. Tomu se říká tranz. Mystik (yogī) se snaží na Nadduši soustředit tím, že nedovoluje smyslům žádnou jinou činnost, a tak nakonec dosáhne samādhi. Oddaný dosáhne tranzu neboli samādhi mnohem snáze tak, že neustále vzpomíná na Pánovy osobní rysy včetně Jeho svatého jména, slávy, zábav atd. Soustředění mystického yogīna a soustředění oddaného tedy nejsou na stejné úrovni. Mystik se soustředí mechanicky, ale čistý oddaný se soustředí přirozeně, s čistou láskou a spontánní náklonností. Bhīṣmadeva byl čistý oddaný a jako vojenský maršál neustále vzpomínal na Pánovu podobu z bojiště, kde Pán vystupoval jako Pārtha-sārathi, Arjunův vozataj. Zábava Pána v podobě Pārtha-sārathiho je tudíž také věčná. Všechny Pánovy zábavy, počínaje Jeho zrozením v Kaṁsově vězení až po závěrečnou mauśala-līlu, následují jedna za druhou ve všech vesmírech, jako když hodinová ručička přeskakuje z jedné čárky na druhou. A Jeho společníci jako jsou Pāṇḍuovci a Bhīṣma vystupují ve všech těchto zábavách jako Jeho věční druhové, kteří Ho neustále doprovázejí. Bhīṣmadeva tedy nemohl nikdy zapomenout na překrásné rysy Pána v podobě Pārtha-sārathiho, kterou ani Arjuna nemohl spatřit. Arjuna stál za nádherným Pārtha-sārathim, zatímco Bhīṣmadeva byl přímo před Ním. Vojenské rysy Pána mohl Bhīṣmadeva vychutnávat více než Arjuna.

Všichni vojáci a ostatní přítomní na Kurukṣetře dosáhli po smrti své původní duchovní podoby jako má Pán, neboť tam mohli Pána z Jeho bezpříčinné milosti vidět tváří v tvář. Podoby všech podmíněných živých bytostí, které kolují v evolučním cyklu od vodních živočichů k podobě Brahmy, jsou māyā — jsou jim udíleny hmotnou přírodou na základě jejich skutků. Hmotná těla podmíněných duší jsou cizími oděvy a když je podmíněná duše osvobozená ze spárů hmotné energie, získá svoji původní podobu. Impersonalisté chtějí dosáhnout Pánovy neosobní záře, ale to živým jiskrám, nedílným částem Pána, nepřísluší. Proto také impersonalisté znovu poklesají a získávají hmotné podoby, které jsou duchovní duši cizí. Oddaní získávají stejnou duchovní podobu jako má Pán, buď dvourukou nebo čtyřrukou, buď na Vaikuṇṭhách nebo na Goloce, podle původní povahy duše. Tato podoba je naprosto duchovní a je to svarūpa živé bytosti. Bhīṣmadeva potvrzuje, že všichni účastníci bitvy na Kurukṣetře, živé bytosti na obou stranách, dosáhli svojí svarūpy. Pán Śrī Kṛṣṇa tedy nebyl milostivý jen k Pāṇḍuovcům; byl stejně milostivý i k ostatním, neboť všichni dosáhli téhož výsledku. Totéž si přál i Bhīṣmadeva a jeho slova byla modlitbou k Pánu, přestože bylo vždy jisté, že je Pánovým věčným společníkem. Závěr je takový, že každý, kdo se dívá na Osobnost Božství—uvnitř nebo vně — v okamžiku smrti dosáhne svojí svarūpy a tím nejvyšší životní dokonalosti.