SLOKA 41

Po vítězství v bitvě na Kurukṣetře uspořádal Mahārāja Yudhiṣṭhira, vládce celého světa, obětní obřad Rājasūya. V oněch dobách vysílal císař, který nastupoval na trůn, do celého světa koně jako výzvu pro vyhlášení své svrchovanosti. Všichni vládnoucí princové nebo králové měli právo výzvu přijmout a tímto gestem vyjádřit svou vůli buď se podrobit nebo nepodrobit svrchovanosti nového císaře. Ten, kdo výzvu přijal, musel s císařem bojovat a vítězstvím potvrdit svoji svrchovanost. Poražený vyzyvatel pak musel obětovat svůj život a uvolnit místo jinému králi či vládci. Mahārāja Yudhiṣṭhira tedy také vyslal do celého světa tyto vyzývající koně, a všichni princové a králové, kteří vládli na Zemi, přijali Mahārāje Yudhiṣṭhira za světového panovníka. Poté dostali všichni vládci světa pod panstvím Mahārāje Yudhiṣṭhira pozvání, aby se zúčastnili velké oběti Rājasūya. K pořádání takových obětí bylo zapotřebí ohromné množství peněz, což by si malý král mohl stěží dovolit. V tomto věku Kali je takový obřad nemožný, neboť je příliš nákladný a za současných podmínek také těžce uskutečnitelný. Kromě toho ani není možné najít zkušené kněží, kteří by obřad provedli.

Všichni pozvaní králové a velcí učení mudrci světa se tedy shromáždili v hlavním městě Mahārāje Yudhiṣṭhira. Byly pozvány i učené kruhy společnosti, kam počítáme velké filozofy, religionisty, lékaře, vědce a všechny velké mudrce. Brāhmaṇové a kṣatriyové byli nejvyššími vůdčími představiteli společnosti, a všichni byli pozváni, aby se zúčastnili shromáždění. Vaiśyové a śūdrové byli nedůležitými prvky ve společnosti, a proto se zde o nich nehovoří. Se změnami v životě společnosti moderní doby došlo také ke změnám v důležitosti lidí vzhledem k jejich zaměstnání.

Na tomto velkém shromáždění se oči všech upínaly na Pána Śrī Kṛṣṇu. Každý chtěl vidět Pána Kṛṣṇu a každý Mu chtěl projevit svoji pokornou úctu. Bhīṣmadeva na to vše vzpomíná a je rád, že uctívaný Pán, Osobnost Božství, před ním stojí ve Své skutečné osobní přítomnosti. Meditovat o Nejvyšším Pánu tedy znamená meditovat o činnostech, podobě, zábavách, jménu a slávě Pána. Je to snadnější nežli takzvaná meditace o neosobním rysu Nejvyššího. V Bhagavad-gītě (12.5) je jasně řečeno, že meditovat o neosobním rysu Nejvyššího je velice obtížné. Prakticky to není žádná meditace, ale ztráta času, neboť jen velice zřídka někdo dosáhne vytouženého výsledku. Oddaní meditují o skutečné podobě a zábavách Pána, a proto se k Němu mohou snadno přiblížit. To také stojí v Bhagavad-gītě (12.9). Pán se neliší od Svých transcendentálních činností. Tato śloka také naznačuje, že v čase, kdy byl skutečně přítomný v lidské společnosti, zvláště v souvislosti s bitvou na Kurukṣetře, byl Pán Śrī Kṛṣṇa přijímaný jako největší osobnost své doby, třebaže ne všichni věděli, že je Nejvyšší Osobností Božství. Propaganda, že velký člověk se po smrti uctívá jako Bůh, je zcestná, protože žádný člověk se po smrti nestane Bohem. A stejně tak nemůže být Osobnost Božství lidskou bytostí, ani během Své osobní přítomnosti na Zemi. Obojí je zcela zcestné. V případě Pána Kṛṣṇy nepřipadá žádný antropomorfismus v úvahu.