SLOKA 42
tam imam aham ajaṁ śarīra-bhājāṁ
hṛdi hṛdi dhiṣṭhitam ātma-kalpitānām
pratidṛśam iva naikadhārkam ekaṁ
samadhi-gato ’smi vidhūta-bheda-mohaḥ
tam-ta Osobnost Božství; imam-nyní přítomný přede mnou; aham—já; ajam-nezrozený; śarīra-bhājām-podmíněné duše; hṛdi-v srdci; hṛdi—v srdci; dhiṣṭhitam-umístěný; ātma-Nadduše; kalpitānām-spekulantů; pratidṛśam-ve všech směrech; iva-jako; na ekadhā-ne jeden; arkam—slunce; ekam-pouze jeden; samadhi-gataḥ asmi-meditací jsem dospěl k tranzu; vidhūta-osvobozený od; bheda-mohaḥ-iluze duality.
Nyní mohu s plnou pozorností meditovat o tomto jediném Pánu, Śrī Kṛṣṇovi, který stojí přede mnou, jelikož nyní jsem překonal iluzi duality ohledně Jeho přítomnosti v srdcích všech, dokonce i mentálních spekulantů. Je v srdci každého. Slunce lze vnímat různě, ale přesto je jediné.
Pán Śrī Kṛṣṇa je jediná Absolutní Nejvyšší Osobnost Božství, ale expanduje se Svojí nepochopitelnou energií do mnoha úplných částí. Pojetí duality vzniká z nevědomosti o Jeho nepochopitelných energiích. V Bhagavad-gītě (9.11) Pán říká, že pouze hlupáci Ho považují za obyčejnou lidskou bytost. Tito hloupí lidé si nejsou vědomi Jeho nepochopitelných energií. Pán je Svojí nepochopitelnou energií přítomný v srdci každého, stejně jako slunce je přítomné pro všechny lidi na světě. Pánův rys Paramātmā je expanzí Jeho úplných částí. Svojí nepochopitelnou energií se Pán expanduje do srdcí všech jako Paramātmā a expanzí Svého osobního žáru se rovněž expanduje jako žhnoucí záře brahmajyoti. Brahma-saṁhitā říká, že brahmajyoti je Jeho osobní žár. Není tedy žádný rozdíl mezi Ním, Jeho osobním žárem brahmajyoti a Jeho úplnými částmi jako Paramātmā. Méně inteligentní lidé, kteří si tuto skutečnost neuvědomují, mají za to, že brahmajyoti a Paramātmā se od Śrī Kṛṣṇy liší. Tato iluze duality nyní z Bhīṣmadevovy mysli zcela zmizela a on pocítil uspokojení, že je to Pán Śrī Kṛṣṇa, který je vším ve všem. Tohoto osvícení dosáhnou velcí mahātmové neboli oddaní. Jak je řečeno v Bhagavad-gītě (7.19), Vāsudeva je vším ve všem a nic nemůže existovat bez Vāsudeva. Vāsudeva, Pán Śrī Kṛṣṇa, je původní Nejvyšší Osoba, což je zde potvrzeno od mahājana, a začátečníci i čistí oddaní se musí snažit kráčet v jeho šlépějích. To je posloupnost oddanosti.
Bhīṣmadeva uctívá Pána Śrī Kṛṣṇu jako Pārtha-sārathiho a gopī uctívají téhož Kṛṣṇu ve Vṛndāvanu jako nejpřitažlivějšího Śyāmasundaru. Méně inteligentní učenci někdy dělají chybu, že považují Kṛṣṇu z Vṛndāvanu a Kṛṣṇu z bojiště Kurukṣetra za odlišné osobnosti. Ale pro Bhīṣmadeva tato iluze přestala existovat. I impersonalisté mají za svůj cíl Kṛṣṇu jako neosobní jyoti, a Paramātmā jakožto cíl yogīnů je také Kṛṣṇa. Kṛṣṇa je jak brahmajyoti, tak lokalizovaná Paramātmā, ale v brahmajyoti ani v Paramātmě nenajdeme ani Kṛṣṇu ani sladké vztahy s Ním. Ve Svém osobním rysu je Kṛṣṇa Pārtha-sārathi i Śyāmasundara z Vṛndāvanu, ale ve Svém neosobním rysu není Kṛṣṇa ani v brahmajyoti ani v Paramātmě. Velcí mahātmové jako Bhīṣmadeva všechny tyto odlišné rysy Pána Śrī Kṛṣṇy realizovali, a uctívají proto Pána Kṛṣṇu, kterého znají jako původ všech těchto podob a rysů.