SLOKA 47
tuṣṭuvur munayo hṛṣṭāḥ
kṛṣṇaṁ tad-guhya-nāmabhiḥ
tatas te kṛṣṇa-hṛdayāḥ
svāśramān prayayuḥ punaḥ
tuṣṭuvuḥ-uspokojení; munayaḥ-velcí mudrci v čele s Vyāsadevem; hṛṣṭāḥ-všichni ve šťastném rozpoložení; kṛṣṇam-Pánu Kṛṣṇovi, Osobnosti Božství; tat-Jeho; guhya-důvěrný; nāmabhiḥ-Jeho svatým jménem atd.; tataḥ-poté; te-oni; kṛṣṇa-hṛdayāḥ-ti, kteří nosí Pána Kṛṣṇu vždy ve svém srdci; sva-āśramān-každý do své poustevny; prayayuḥ-vrátili se; punaḥ—opět.
Všichni velcí mudrci pak oslavovali Pána Śrī Kṛṣṇu, který tam byl přítomný, důvěrnými védskými hymny. Každý z nich se potom vrátil do své poustevny, s Pánem Kṛṣṇou stále ve svém srdci.
Oddaní Pána jsou vždy v srdci Pána a Pán je vždy v srdcích oddaných. Takový je sladký vztah mezi Pánem a Jeho oddanými. Díky své ryzí lásce a oddanosti Pánu Ho oddaní vždy vidí v sobě a rovněž Pán, přestože nemusí nic dělat a nemá o co by usiloval, neustále dohlíží na dobro Svých oddaných. Životy obyčejných živých bytostí řídí přírodní zákony prostřednictvím akcí a reakcí, ale Své oddané Pán vždy starostlivě vede pravou cestou. Oddaní jsou tedy pod přímou ochranou a péčí Pána. A Pán se rovněž dobrovolně svěřuje péči pouze Svých oddaných. Všichni mudrci vedení Vyāsadevem byli oddaní Pána, a proto po pohřebním obřadu přednášeli védské hymny pro potěšení Pána, který tam byl Osobně přítomný. Všechny védské hymny se přednášejí pro potěšení Pána Kṛṣṇy. To potvrzuje Bhagavad-gītā (15.15). Všechny Vedy, Upaniṣady, Vedānta atd. hledají pouze Jeho a všechny hymny oslavují pouze Jeho. Mudrci tedy vykonali to, co přesně vyhovovalo dané situaci, a blaženě se rozešli do svých pousteven.