SLOKA 3
ulūkhalaṁ vikarṣantaṁ
dāmnā baddhaṁ ca bālakam
kasyedaṁ kuta āścaryam
utpāta iti kātarāḥ
ulūkhalam—dřevěný hmoždíř; vikarṣantam—táhnoucí za sebou; dāmnā—na provaze; baddham ca—a spoutaný kolem břicha; bālakam—Kṛṣṇa; kasya—čí; idam—toto; kutaḥ—odkud; āścaryam—tyto podivuhodné věci; utpātaḥ—nepokoj; iti—tak; kātarāḥ—byli velice rozrušeni.
Kṛṣṇa byl připoután provazem k hmoždíři ulūkhala, který táhl za sebou. Jak by ale mohl porazit stromy? Kdo to opravdu udělal? Jak je možné, že k tomu došlo? Když pastevci zvažovali všechny tyto úžasné věci, byli na pochybách a zmateni.
Pastevci byli velice rozrušeni, neboť malý Kṛṣṇa koneckonců stál mezi těmi dvěma stromy, a kdyby náhodou spadly na Něho, byly by Ho rozdrtily. On tam však stál nezraněn, i když bylo jisté, že se to všechno stalo. Kdo to tedy udělal? Jak se mohly tyto události takovým podivuhodným způsobem odehrát? Tyto úvahy představovaly některé z důvodů, proč byli pastevci rozrušeni a zmateni. Mysleli si však, že Bůh Kṛṣṇu shodou okolností zachránil, aby se Mu nic nestalo.