SLOKA 6
ulūkhalaṁ vikarṣantaṁ
dāmnā baddhaṁ svam ātmajam
vilokya nandaḥ prahasad-
vadano vimumoca ha
ulūkhalam—dřevěný hmoždíř; vikarṣantam—táhnoucího; dāmnā—provazem; baddham—svázaného; svam ātmajam—svého syna Kṛṣṇu; vilokya—když viděl; nandaḥ—Mahārāja Nanda; prahasat-vadanaḥ—na jehož obličeji se při pohledu na to podivuhodné dítě objevil úsměv; vimumoca ha—vyprostil Ho z pout.
Když Nanda Mahārāja viděl svého syna přivázaného provazy k dřevěnému hmoždíři, který táhl za sebou, usmál se a vyprostil Kṛṣṇu z pout.
Nanda Mahārāja se divil, že Yaśodā, Kṛṣṇova matka, mohla své milované dítě takto spoutat. Kṛṣṇa opětoval její lásku. Jak tedy mohla být tak krutá, že Ho přivázala k dřevěnému hmoždíři? Nanda Mahārāja pochopil tuto výměnu láskyplných citů, a proto se usmál a Kṛṣṇu odvázal. Tak jako Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, svazuje živou bytost plodonosnými činnostmi, svazuje matku Yaśodu a Nandu Mahārāje rodičovskou láskou. To je Jeho zábava.