SLOKA 33
tad-īkṣaṇotprema-rasāplutāśayā
jātānurāgā gata-manyavo ’rbhakān
uduhya dorbhiḥ parirabhya mūrdhani
ghrāṇair avāpuḥ paramāṁ mudaṁ te
tat-īkṣaṇa-utprema-rasa-āpluta-āśayāḥ—všechny myšlenky pastevců se utápěly v náladě otcovské lásky, která se probudila, když hleděli na své syny; jāta-anurāgāḥ—cítili mocnou touhu, byli velice přitahováni; gata-manyavaḥ—jejich hněv zmizel; arbhakān—své malé syny; uduhya—zdvihli; dorbhiḥ—svýma rukama; parirabhya—objali; mūrdhani—k hlavě; ghrāṇaiḥ—čicháním; avāpuḥ—získali; paramām—nejvyšší; mudam—radost; te—tito pastevci.
Všechny myšlenky pastevců se tehdy utápěly v náladě otcovské lásky, jež se probudila pohledem na vlastní syny. Byli jimi tak přitahováni, že jejich hněv se zcela vytratil. Zdvihli své syny ze země, sevřeli je ve svém náručí, a když čichali k jejich hlavám, zažívali tu nejvyšší radost.
Poté, co původní pasáčky a telátka ukradl Brahmā, se Kṛṣṇa expandoval, aby se stal chlapci a telátky a oni tu byli znovu. Proto byli pastevci k hochům neobyčejně přitahováni, neboť se ve skutečnosti jednalo o Kṛṣṇovy expanze. Zprvu se pastevci na vrcholku kopce hněvali, ale Kṛṣṇovou zásluhou byli chlapci nesmírně přitažliví, a proto jejich otcové okamžitě sešli z kopce dolů s pocity neobvyklé něhy.