SLOKA 34
tataḥ pravayaso gopās
tokāśleṣa-sunirvṛtāḥ
kṛcchrāc chanair apagatās
tad-anusmṛty-udaśravaḥ
tataḥ—poté; pravayasaḥ—starší; gopāḥ—pastevci; toka-āśleṣa-sunirvṛtāḥ—měli velkou radost, když své syny objímali; kṛcchrāt—s obtížemi; śanaiḥ—postupně; apagatāḥ—zanechali objímání a vrátili se do lesa; tat-anusmṛti-uda-śravaḥ—jak vzpomínali na své syny, slzy se jim koulely z očí.
Poté pastevci, radostně rozechvělí z objímání svých synů, je s velkými obtížemi a neochotně postupně přestali objímat a vrátili se do lesa. Jak však na své syny vzpomínali, slzy se jim koulely z očí.
Zpočátku se pastevci hněvali, že byly krávy tak přitahovány telaty, ale když sešli z kopce, byli sami přitahováni svými syny, a proto je objali. Obejmout syna a čichat mu k hlavě jsou příznaky lásky.