SLOKA 42
ita ete ’tra kutratyā
man-māyā-mohitetare
tāvanta eva tatrābdaṁ
krīḍanto viṣṇunā samam
itaḥ—z tohoto důvodu; ete—tito chlapci se svými telátky; atra—zde; kutratyāḥ—odkud přišli; mat-māyā-mohita-itare—jiní než ti, které jsem ošálil svou matoucí silou; tāvantaḥ—stejný počet chlapců; eva—vskutku; tatra—tam; ā-abdam—po dobu jednoho roku; krīḍantaḥ—hrají si; viṣṇunā samam—s Kṛṣṇou.
“Stejný počet chlapců a telátek si hraje s Kṛṣṇou celý rok, ale jsou jiní než ti, které jsem ošálil svou mystickou silou. Kdo jsou? Kde se tady vzali?”
Všichni přítomní byli Viṣṇu, i když vypadali jako telátka, krávy a pasáčkové. Ve skutečnosti patřili do kategorie viṣṇu-tattva, nikoliv jīva-tattva. Brahmā byl překvapen. “Původní pasáčkové a krávy jsou pořád tam, kam jsem je před rokem dal,” myslel si. “Kdo jsou ti, co tu teď doprovázejí Kṛṣṇu stejně jako předtím? Odkud se vzali?” Brahmā žasl, že jeho mystická síla neměla očekávaný účinek. Kṛṣṇa se původních krav a pasáčků, které Brahmā schoval, ani nedotkl a vytvořil jinou skupinu telátek a chlapců, kteří byli všichni expanzemi viṣṇu-tattvy. Brahmova mystická síla tak byla překonána.