SLOKA 50
candrikā-viśada-smeraiḥ
sāruṇāpāṅga-vīkṣitaiḥ
svakārthānām iva rajaḥ-
sattvābhyāṁ sraṣṭṛ-pālakāḥ
candrikā-viśada-smeraiḥ—čistými úsměvy podobnými přímému, stále sílícímu světlu měsíce; sa-aruṇa-apāṅga-vīkṣitaiḥ—jasnými pohledy svých načervenalých očí; svaka-arthānām—tužeb svých oddaných; iva—jako; rajaḥ-sattvābhyām—kvalitami vášně a dobra; sraṣṭṛ-pālakāḥ—byli tvůrci a ochránci.
Tyto podoby Viṣṇua svými čistými úsměvy, jež připomínaly stále sílící světlo měsíce, a pohledy koutky svých načervenalých očí vytvářely a chránily touhy svých oddaných, jakoby prostřednictvím kvalit vášně a dobra.
Tito Viṣṇuové svými jasnými pohledy a úsměvy, jež připomínaly stále sílící přímé světlo měsíce (śreyaḥ-kairava-candrikā-vitaraṇam), žehnali oddaným. Jako ochránci hleděli na své oddané, povzbuzovali je a chránili je svými úsměvy. Jejich úsměvy připomínaly kvalitu dobra, neboť chránili veškeré touhy oddaných, a letmé pohledy Jejich očí zase kvalitu vášně. Slovo rajaḥ v tomto verši ve skutečnosti neznamená “vášeň”, ale “láska”. V hmotném světě je rajo-guṇa vášní, ale v duchovním světě je láskou. V hmotném světě je láska znečištěna rajo-guṇou a tamo-guṇou, ale na úrovni śuddha-sattvy je láska, jež chrání oddané, transcendentální.
Slovo svakārthānām označuje velké touhy. Jak je uvedeno v tomto verši, pohled Pána Viṣṇua vytváří touhy oddaných. Čistý oddaný však nemá žádné touhy. Proto Sanātana Gosvāmī uvádí ve svém komentáři, že touhy oddaných, jejichž pozornost je upřená na Kṛṣṇu, již byly splněny, a Pánovy letmé pohledy tedy vytvářejí různé touhy ve vztahu ke Kṛṣṇovi a k oddané službě. V hmotném světě je touha výtvorem rajo-guṇy a tamo-guṇy, ale v duchovním světě je podnětem k mnoha formám věčné transcendentální služby. Slovo svakārthānām tedy vyjadřuje dychtivost sloužit Kṛṣṇovi.
Ve Vṛndāvanu je jedno místo, kde nebyl žádný chrám, ale jeden oddaný si přál: “Nechť je tady chrám a sevā, oddaná služba!” Tak se to, co bylo kdysi jen prázdným zákoutím, nyní stalo poutním místem. Takové jsou touhy oddaného.