SLOKA 53

Nikdo jiný než Viṣṇu není nezávislý. Pokud si uvědomíme tuto skutečnost, budeme mít opravdové vědomí Kṛṣṇy. Měli bychom mít neustále na paměti, že Kṛṣṇa je jediný svrchovaný pán a všichni ostatní jsou Jeho služebníky (ekale īśvara kṛṣṇa, āra saba bhṛtya). Každý, dokonce i Nārāyaṇa či Pán Śiva, podléhá Kṛṣṇovi (śiva-viriñci-nutam). Dokonce i Baladeva je Kṛṣṇovi podřízený. Taková je skutečnost.
 

Měli bychom chápat, že nikdo není nezávislý, neboť vše je nedílnou částí Kṛṣṇy a jedná a pohybuje se podle Kṛṣṇovy svrchované touhy. Toto pochopení, toto vědomí je vědomí Kṛṣṇy.
 

“Každý, kdo polobohy, jako je Brahmā a Śiva, staví na stejnou úroveň s Nārāyaṇem, musí být považován za hříšníka.” S Nārāyaṇem či Kṛṣṇou se nikdo nemůže srovnávat. Kṛṣṇa je Nārāyaṇa a Nārāyaṇa je také Kṛṣṇa, neboť Kṛṣṇa je původní Nārāyaṇa. Sám Brahmā Kṛṣṇu oslovuje: nārāyaṇas tvaṁ na hi sarva-dehinām-“Ty jsi také Nārāyaṇa. Vždyť Ty jsi původní Nārāyaṇa!” (Bhāg. 10.14.14)
 

Kāla neboli čas má mnoho pomocníků, mezi něž patří svabhāva, saṁskāra, kāma, karma a guṇa. Svabhāva neboli vlastní povaha se utváří stykem s hmotnými kvalitami. Kāraṇaṁ guṇa-saṅgo 'sya sad-asad-yoni-janmasu (Bg. 13.22). Sat a asat-svabhāva-vyšší a nižší povaha-se utvářejí styky s různými kvalitami: sattva-guṇou, rajo-guṇou a tamo-guṇou. Měli bychom postupně dosáhnout sattva-guṇy, abychom se dvoum nižším guṇám mohli vyhnout. Toho lze docílit, budeme-li pravidelně diskutovat o Śrīmad-Bhāgavatamu a naslouchat o Kṛṣṇových činnostech. Naṣṭa-prāyeṣv abhadreṣu nityaṁ bhāgavata-sevayā (Bhāg. 1.2.18). Všechny činnosti Kṛṣṇy, popsané ve Śrīmad-Bhāgavatamu-počínaje dokonce i tou zábavou, které se zúčastnila Pūtanā-jsou transcendentální. Poslechem a diskutováním o Śrīmad-Bhāgavatamu jsou tedy rajo-guṇa a tamo-guṇa překonány a zůstává pouze sattva-guṇa. Rajo-guṇa a tamo-guṇa nám pak již nemohou uškodit.
 

Z toho důvodu je nezbytná varṇāśrama-dharma, neboť může přivést lidi na úroveň sattva-guṇy. Tadā rajas-tamo-bhāvāḥ kāma-lobhādayaś ca ye (Bhāg. 1.2.19). Tamo-guṇa a rajo-guṇa zvětšují chtíč a chamtivost, které zaplétají živou bytost tak, že musí žít v mnoha podobách zde v hmotném světě. To je velice nebezpečné. Ustanovením varṇāśrama-dharmy by tedy měl být člověk přiveden do stavu sattva-guṇy a měl by rozvinout bráhmanské vlastnosti-být čistý a upravený, vstávat brzy ráno a účastnit se maṅgala-ārāti a tak dále. Takto má setrvávat na úrovni sattva-guṇy, a pak nemůže být tamo-guṇou ani rajo-guṇou ovlivněn.
 

Příležitost k tomuto očištění je zvláštní výsadou lidského života; v jiných životech to není možné. Tohoto očištění lze snadno dosáhnout rādhā-kṛṣṇa-bhajanem, oddanou službou Rādě a Kṛṣṇovi. Proto Narottama dāsa Ṭhākura zpívá: hari hari viphale janama goṅāinu-dokud člověk neuctívá Rādhā-Kṛṣṇu, marní svůj život v lidském těle. Vāsudeve bhagavati bhakti-yogaḥ prayojitaḥ / janayaty āśu vairāgyam (Bhāg. 1.2.7). Ten, kdo slouží Vāsudevovi, se velice brzy zřekne hmotného života. Například členové hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, kteří se věnují vāsudeva-bhakti, se stávají velice rychle pěknými vaiṣṇavy-lidé jsou překvapeni, že mlecchové a yavanové mohou dosáhnout takové úrovně. Je to možné prostřednictvím vāsudeva-bhakti. Pokud však v tomto lidském životě nedospějeme na úroveň sattva-guṇy, potvrdí se slova Narottama dāse Ṭhākura: hari hari viphale janama goṅāinu-získání této lidské formy života nepřinese žádný prospěch.
 

Śrī Vīrarāghava Ācārya ve svém komentáři uvádí, že každá z jednotlivostí uvedených v první polovině tohoto verše je příčinou hmotného zapletení. Kāla neboli čas podněcuje kvality hmotné přírody a svabhāva je výsledkem styků s těmito kvalitami. Proto Narottama dāsa Ṭhākura říká: bhakta-sane vāsa. Pokud se člověk stýká s bhakty, jeho svabhāva neboli povaha se změní. Naše hnutí pro vědomí Kṛṣṇy má za cíl poskytovat lidem dobrou společnost, aby tato změna mohla nastat. A na vlastní oči vidíme, že pomocí této metody se lidé na celém světě postupně stávají oddanými.
 

Co se týče saṁskāry neboli očisty, ta je možná v dobré společnosti, neboť tam člověk vyvíjí dobré zvyky a zvyk se stává druhou přirozeností. Nechť tedy mají lidé možnost žít s bhakty (bhakta-sane vāsa). Pak se jejich zvyky změní. V lidské podobě má tuto příležitost každý, ale jak zpívá Narottama dāsa Ṭhākura: hari hari viphale janama goṅāinu-pokud jí nevyužije, jeho lidský život přijde nazmar. Proto se snažíme zachraňovat lidskou společnost před úpadkem a skutečně pozvedávat lidi k vyšší přirozenosti.
 

Co se týče kāmy a karmy-tužeb a činností-pokud je člověk zapojí do oddané služby, vyvine jinou povahu, než pokud se věnuje uspokojování smyslů, a výsledek bude samozřejmě také jiný. Podle styků s různými kvalitami živá bytost získává určitý druh těla. Kāraṇaṁ guṇa-saṅgo 'sya sad-asad-yoni-janmasu (Bg. 13.22). Měli bychom tedy vždy vyhledávat dobrou společnost, společnost oddaných. Pak bude náš život úspěšný. Člověk se pozná podle toho, s kým se sdružuje. Pokud má možnost žít v dobré společnosti oddaných, je schopen rozvíjet poznání a jeho charakter či povaha se přirozeně změní k jeho věčnému prospěchu.