SLOKA 54

Pouhá śāstra-jñāna neboli znalost Véd nikomu nepomůže, aby pochopil Osobnost Božství. Pána může pochopit jedině ten, koho On sám obdaří svou přízní či milostí. To je rovněž popsáno v Upaniṣadách (Muṇḍaka Up. 3.2.3):

“Nejvyššího Pána nelze získat mistrnými výklady, obrovskou inteligencí, a dokonce ani vydatným nasloucháním. Získá Ho pouze ten, koho si On sám vybere. Takové osobě projeví svoji podobu.”

Jeden popis Brahmanu uvádí: satyaṁ brahma, ānanda-rūpam-“Brahman je Absolutní Pravda a úplná ānanda neboli blaženost.” Podoby Viṣṇua, Nejvyššího Brahmanu, byly totožné, ale různě projevené. Následovníci Upaniṣad ovšem nemohou pochopit rozmanitost, kterou Brahman projevuje. To dokazuje, že Brahman a Paramātmu lze skutečně poznat jedině prostřednictvím oddanosti, což ve Śrīmad-Bhāgavatamu potvrzuje Pán sám (bhaktyāham ekayā grāhyaḥ, Bhāg. 11.14.21). Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura uvádí různé citáty ze śāster, aby potvrdil, že Brahman skutečně má transcendentální podobu. Ve Śvetāśvatara Upaniṣadě (3.8) je Nejvyšší líčen slovy: āditya-varṇaṁ tamasaḥ parastāt-“ten, jehož samovolně projevená podoba září jako slunce a je transcendentální vůči temnotě nevědomosti”. Ānanda-mātram ajaraṁ purāṇam ekaṁ santaṁ bahudhā dṛśyamānam-“Nejvyšší je blažený, nedotčený neštěstím. Přestože je nejstarší, nikdy nestárne, a přestože je jeden, je vnímán v různých podobách.” Sarve nityāḥ śāśvatāś ca dehās tasya parātmanaḥ-“Všechny podoby Nejvyšší Osoby jsou věčné.” (Mahā-varāha Purāṇa) Pán, Nejvyšší Osoba, má podobu s rukama, nohama a dalšími osobními rysy, ale Jeho ruce a nohy nejsou hmotné. Bhaktové vědí, že podoba Kṛṣṇy či Brahmanu není v žádném případě hmotná. Brahman má transcendentální podobu, a ten, kdo se na ni soustředí poté, co dokonale rozvinul bhakti, Ho může poznat (premāñjana-cchurita-bhakti-vilocanena). Māyāvādīni však této transcendentální podobě nerozumějí, protože si myslí, že je hmotná.

Transcendentální podoby Nejvyššího Pána v Jeho osobním rysu jsou tak vznešené, že následovníci Upaniṣad, kteří zastávají neosobní pojetí, nemohou dospět na úroveň poznání potřebnou k jejich poznání. Zvláště jsou transcendentální podoby Pána mimo dosah impersonalistů, kteří jsou ze studia Upaniṣad schopni porozumět pouze tomu, že Absolutní Pravda není hmota a že není v hmotném smyslu omezená konečnou energií.

Avšak přestože Kṛṣṇu nelze vidět prostřednictvím Upaniṣad, na některých místech je řečeno, že Ho vlastně lze takto poznat. Aupaniṣadaṁ puruṣam-“On je znám z Upaniṣad.” To znamená, že tomu, kdo je očištěn védským poznáním, je umožněno proniknout do chápání na úrovni oddanosti (mad-bhaktiṁ labhate parām).

“Tuto Absolutní Pravdu realizují upřímně hledající studenti či mudrci s vypěstovaným poznáním a odpoutaností tak, že prokazují oddanou službu v souladu s tím, co slyšeli z Vedānta-śruti.” (Bhāg. 1.2.12) Slovo śruta-gṛhītayā označuje poznání Vedānty, nikoliv sentiment. Śruta-gṛhīta je spolehlivé poznání.

Brahmā takto realizoval, že Pán Viṣṇu je studnicí veškeré pravdy, poznání a blaženosti. Je kombinací těchto tří transcendentálních rysů a pro následovníky Upaniṣad je cílem uctívání. Brahmā realizoval, že všechny jednotlivé podoby krav, chlapců a telátek proměněné v podoby Viṣṇua nebyly proměněny nějakou mystickou silou, jakou může projevit yogī nebo polobůh díky zvláštním schopnostem, jimiž byl obdařen. Krávy, telátka a chlapci proměnění ve viṣṇu-mūrti neboli podoby Viṣṇua nebyli projevy viṣṇu-māyi, Viṣṇuovy energie, ale byli samotný Viṣṇu. Viṣṇu a viṣṇu-māyā mohou být na základě svých příznačných vlastností přirovnáni k ohni a teplu. Teplo má vlastnost ohně-vysokou teplotu-ale oheň to není. Projevení chlapců, krav a telátek v podobách Viṣṇua nebylo jako teplo, ale jako oheň-všichni byli samotný Viṣṇu. Viṣṇu je charakterizován úplnou pravdou, úplným poznáním a úplnou blažeností. Dále můžeme uvést příklad hmotných předmětů odrážejících se v mnoha podobách. Například slunce se odráží v mnoha nádobách s vodou, ale tyto odrazy nejsou skutečná slunce. Slunce v nádobě samo o sobě nevydává teplo a světlo, i když jako slunce vypadá. Každá z podob, které přijal Kṛṣṇa, však byla úplným Viṣṇuem.

Každý den bychom měli diskutovat o Śrīmad-Bhāgavatamu v takové míře, jak je to jen možné, a vše se nám pak vyjasní, neboť Bhāgavatam je esencí celé védské literatury (nigama-kalpa-taror galitaṁ phalam). Sepsal ho Vyāsadeva (mahāmuni-kṛte), když dosáhl seberealizace. Čím více tedy čteme Śrīmad-Bhāgavatam, tím více se nám vyjasňuje poznání, které je v něm obsažené. Každý verš je transcendentální.