SLOKA 57

Brahmā byl naprosto zmatený. Nechápal, co vidí, a pak už ani neviděl. Pán Kṛṣṇa poznal, v jakém je Brahmā stavu, a tak odstranil onen pokryv tvořený yogamāyou. V tomto verši je Brahmā uveden jako ireśa. Irā znamená Sarasvatī, bohyně učenosti, a Ireśa je její manžel, Pán Brahmā. Brahmā je tedy nanejvýš inteligentní. Ale dokonce i Brahmā, pán Sarasvatī, byl z Kṛṣṇy zmatený. Přestože se snažil Pánu Kṛṣṇovi porozumět, neuspěl. Na počátku byli chlapci, telátka a samotný Kṛṣṇa zahaleni yogamāyou, jež později projevila druhou skupinu telátek a chlapců, Kṛṣṇových expanzí, a potom množství čtyřrukých podob. Když nyní Pán Kṛṣṇa viděl, jak je Brahmā zmatený, způsobil, aby tato yogamāyā zmizela. Někdo by si mohl myslet, že māyā, kterou Pán Kṛṣṇa odstranil, byla mahāmāyā, ale Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura uvádí ve svém komentáři, že to byla yogamāyā-energie, jejímž působením je Kṛṣṇa někdy projevený a jindy neprojevený. Ta energie, která zakrývá pravou skutečnost a předvádí něco neskutečného, je mahāmāyā, ale energie způsobující, že je Absolutní Pravda někdy projevená a jindy ne, je yogamāyā. Z toho důvodu slovo ajā v tomto verši označuje yogamāyu.

Kṛṣṇova energie-Jeho māyā-śakti či svarūpa-śakti-je jedna, ale projevuje se v rozmanitosti. Parāsya śaktir vividhaiva śrūyate (Śvetāśvatara Up. 6.8). Rozdíl mezi vaiṣṇavy a māyāvādīny spočívá v tom, že māyāvādīni říkají, že māyā je jen jedna, zatímco vaiṣṇavové rozeznávají její rozmanitost. Existuje jednota v rozmanitosti. Například na jednom stromě je mnoho různých listů, plodů a květů. K tomu, aby mohly ve stvoření probíhat různé druhy činností, jsou zapotřebí různé druhy energií. Jiný příklad: stroj může mít všechny části ze železa, ale provádí různé úkony. I když je celý železný, jedna část funguje tak a jiné části zase jinak. Ten, kdo neví, jak tento stroj pracuje, může říci, že je to jen samé železo. Ale přestože je to železo, má různé součásti a každá provádí jiné činnosti, aby se dosáhlo účelu, pro který byl stroj vyroben. Jedno kolo se točí jedním směrem, jiné kolo zase jiným a přirozeně fungují takovým způsobem, aby celý stroj pracoval. Proto dáváme různým částem stroje různá jména: “To je kolo,” “to je šroub,” “to je hřídel,” “to je mazání,” a tak dále. Podobně to vysvětlují Védy:

Kṛṣṇova moc je různorodá, a proto tatáž śakti neboli energie jedná různými způsoby. Vividhā znamená “rozmanitost”. Existuje jednota v rozmanitosti. Yogamāyā a mahāmāyā tedy patří k různým individuálním částem téže jedné energie a každá z těchto individuálních částí jedná svým odlišným způsobem. Energie saṁvit, sandhinī a āhlādinī-Kṛṣṇovy energie existence, poznání a radosti-se liší od yogamāyi. Každá je individuální energií. Āhlādinī je Rādhārāṇī. Svarūpa Dāmodara Gosvāmī vysvětlil: rādhā-kṛṣṇa-praṇaya-vikṛtir hlādinī śaktir asmāt (Cc. Ādi 1.5). Āhlādinī-śakti je projevena jako Rādhārāṇī, ale Kṛṣṇa a Rādhārāṇī jsou totéž, i když On je energetický zdroj a Ona je energie.

Brahmā byl zmaten z Kṛṣṇovy moci bohatství (nija-mahimani), protože byla atarkya, nepochopitelná. S omezenými smysly se nikdo nemůže přít o tom, co je nepochopitelné. Proto se nepochopitelnému říká acintya-to, co přesahuje cintyu, naše myšlenky a dohady. Acintya označuje to, o čem nemůžeme hloubat, ale co musíme přijmout. Śrīla Jīva Gosvāmī prohlásil, že dokud nepřiznáme, že Nejvyšší je acintya, nejsme schopni pochopit pojem Bůh. To je třeba si jasně uvědomit. Proto říkáme, že slova śāster se musejí přijímat tak, jak jsou, beze změn, neboť se vymykají našim dohadům. Acintyāḥ khalu ye bhāvā na tāṁs tarkeṇa yojayet-“To, co je acintya, nelze určit pomocí dohadů.” Lidé se obvykle dohadují, ale naším procesem není se dohadovat, nýbrž přijmout védské poznání takové, jaké je. Když Kṛṣṇa říká: “Toto je na vyšší úrovni a toto na nižší,” pak Jeho slova přijmeme. Nebudeme se hádat: “Proč je tohle lepší a tamto horší?” Pro toho, kdo se pře, je poznání ztracené.

Tato cesta přijímání se nazývá avaroha-panthā. Slovo avaroha má spojitost se slovem avatāra, které znamená “to, co sestupuje”. Materialista chce všemu rozumět způsobem āroha-panthā-pomocí dohadů a rozumu-ale transcendentální záležitosti takto nelze pochopit. Ty vyžadují, aby člověk následoval cestu sestupujícího poznání, avaroha-panthā. Proto je nezbytné přijmout systém parampary a nejlepší paramparou je ta, která pochází od Kṛṣṇy (evaṁ paramparā-prāptam). To, co Kṛṣṇa říká, bychom měli přijmout (imaṁ rājarṣayo viduḥ). To se nazývá avaroha-panthā.

Brahmā se však rozhodl pro cestu zvanou āroha-panthā. Chtěl porozumět Kṛṣṇově mystické síle pomocí svých vlastních omezených, pochopitelných schopností, a proto byl sám oklamán. Každý chce mít dobrý pocit ze svého poznání a myslet si: “Já něco vím.” Ale před Kṛṣṇou takovýto postoj neobstojí, neboť Kṛṣṇu nelze omezit hranicemi prakṛti. Musíme se podřídit. Jiná možnost neexistuje. Na tāṁs tarkeṇa yojayet. Toto podřízení je znakem rozlišujícím následovníky Kṛṣṇy a māyāvādīny.

Výraz atan-nirasana vyjadřuje nezájem o to, co je nedůležité. (Atat znamená “to, co není skutečnost”.) Brahman je někdy popisován jako asthūlam anaṇv ahrasvam adīrgham-“to, co není velké ani malé, krátké ani dlouhé” (Bṛhad-āraṇyaka Up. 5.8.8). Neti neti-“Ne toto, ne toto.” Ale co to je? Někdo může popisovat tužku tak, že bude říkat: “Tohle to není, tohle to není,” ale tím nám neřekne, co to je. To se nazývá definice založená na záporech. Kṛṣṇa v Bhagavad-gītě také vysvětluje duši pomocí negativních definic. Na jāyate mriyate vā-“Nerodí se ani neumírá. Stěží pochopíš něco víc.” Ale co to je? Je to věčné. Ajo nityaḥ śāśvato 'yaṁ purāṇo na hanyate hanyamāne śarīre—“Je nezrozená, věčná, existuje trvale, neumírá a je tu odpradávna. Nezahyne, když je zabito tělo.” (Bg. 2.20) Zpočátku je těžké duši porozumět, a proto Kṛṣṇa dával negativní definice:

“Duše nemůže být nikdy rozsekána žádnou zbraní ani spálena ohněm, rozmočena vodou nebo vysušena větrem.” (Bg. 2.23) Kṛṣṇa říká: “Nespálí ji oheň.” Musíme si tedy představit to, co oheň nemůže spálit. To je negativní definice.