SLOKA 58
tato ’rvāk pratilabdhākṣaḥ
kaḥ paretavad utthitaḥ
kṛcchrād unmīlya vai dṛṣṭīr
ācaṣṭedaṁ sahātmanā
tataḥ—poté; arvāk—vnější; pratilabdha-akṣaḥ—přišel zpět k vědomí; kaḥ—Pán Brahmā; pareta-vat—jako mrtvý člověk; utthitaḥ—vstal; kṛcchrāt—s velkými potížemi; unmīlya—otevírající; vai—jistě; dṛṣṭīḥ—oči; ācaṣṭa—uviděl; idam—tento vesmír; saha-ātmanā—a sebe sama.
Poté se Brahmovi vrátilo vnější vědomí a vstal, jako když ožije mrtvý člověk. Když s velkými potížemi otevřel oči, uviděl vesmír i sebe sama.
Ve skutečnosti neumíráme. Smrt nás pouze uvede na nějaký čas do stavu netečnosti, jako když spíme. V noci spíme a všechny naše činnosti se zastaví, ale jakmile vstaneme, ihned se nám vrátí paměť a přemýšlíme: “Kde to jsem? Co musím dělat?” Tomu se říká suptotthita-nyāya. Řekněme, že umřeme. “Umřeme” znamená, že budeme nějaký čas neteční a pak opět začneme se svými činnostmi. To se děje jeden život za druhým podle naší karmy neboli činností a svabhāvy neboli povahy dané prostředím. Pokud se nyní, jako lidé, připravíme tak, že začneme s činnostmi našeho duchovního života, vrátíme se ke svému skutečnému životu a dosáhneme dokonalosti. Jinak budou pokračovat naše různé životy a činnosti dané karmou, svabhāvou, prakṛti a tak dále a budou nás čekat další zrození a smrti. Bhaktivinoda Ṭhākura zpíval: māyāra vaśe, yāccha bhese, khāccha hābuḍubu bhāi-“Moji milí bratři, proč se necháváte unášet vlnami māyi?” Měli bychom dospět na duchovní úroveň, a pak budou naše činnosti trvalé. Kṛta-puṇya-puñjāḥ-této úrovně se dosahuje po nahromadění výsledků zbožných činností za mnoho životů. Janma-koṭi-sukṛtair na labhyate (Cc. Madhya 8.70). Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy chce zastavit opakované zrození a smrt, koṭi-janma. V jednom životě by měl člověk vše napravit a dosáhnout věčného života. To je vědomí Kṛṣṇy.