SLOKA 60
yatra naisarga-durvairāḥ
sahāsan nṛ-mṛgādayaḥ
mitrāṇīvājitāvāsa-
druta-ruṭ-tarṣakādikam
yatra—kde; naisarga—od přírody; durvairāḥ—žijící v nepřátelství; saha āsan—žijí společně; nṛ—lidské bytosti; mṛga-ādayaḥ—a zvířata; mitrāṇi—přátelé; iva—jako; ajita—Pána Śrī Kṛṣṇy; āvāsa—sídlo; druta—mimo; ruṭ—hněv; tarṣaka-ādikam—žízeň a tak dále.
Vṛndāvan je transcendentální sídlo Pána, kde neexistuje hlad, hněv či žízeň. I když jsou lidé a divoká zvířata od přírody nepřátelé, žijí tam společně v transcendentálním přátelství.
Slovo vana znamená “les”. Z lesa máme strach a nechceme tam chodit, ale ve Vṛndāvanu mají lesní zvířata vlastnosti polobohů, neboť neprojevují nepřátelství. Dokonce i v hmotném světě žijí zvířata v lese pohromadě, a když se jdou napít vody, na nikoho neútočí. Nepřátelství vzniká kvůli smyslovému požitku, ale ve Vṛndāvanu smyslový požitek neexistuje, protože jediným cílem je tam uspokojení Kṛṣṇy. Dokonce i v tomto hmotném světě se zvířata ve Vṛndāvanu nechovají nepřátelsky k sādhuům, kteří tam žijí. Sādhuové se starají o krávy a tygrům dávají mléko: “Pojď, napij se trochu mléka!” Zášť a zlomyslnost jsou tedy ve Vṛndāvanu neznámé. To je rozdíl mezi Vṛndāvanem a obyčejným světem. Zaslechnutí slova van, les, nám nahání hrůzu, ale ve Vṛndāvanu tato hrůza neexistuje. Každý je tam šťastný z toho, že těší Kṛṣṇu. Kṛṣṇotkīrtana-gāna-nartana-parau. Každý, ať už gosvāmī, tygr nebo jiné dravé zvíře, má jediný cíl-těšit Kṛṣṇu. Dokonce i tygři jsou oddaní. To je zvláštní vlastnost Vṛndāvanu. Každý ve Vṛndāvanu je šťastný. Telátko, kočka, pes, člověk-všichni jsou šťastní. Každý chce sloužit Kṛṣṇovi podle svých schopností, a proto tam není zášť. Někdo by si mohl myslet, že opice ve Vṛndāvanu jsou zlomyslné, protože dělají neplechu a kradou jídlo, ale vidíme, že ve Vṛndāvanu je opicím dovoleno si brát máslo, které Kṛṣṇa sám rozdává. Kṛṣṇa osobně ukazuje, že každý má právo žít. To je život Vṛndāvanu. Proč bych já měl žít a ty umřít? Ne-takový je hmotný život. Obyvatelé Vṛndāvanu uvažují: “Vše, co Kṛṣṇa dává, rozdělíme jako prasādam a sníme.” Tato mentalita nevznikne z ničeho nic, ale postupně se rozvine s vědomím Kṛṣṇy. Na tuto úroveň lze dospět pomocí sādhany.
V hmotném světě můžeme pořádat po celém světě sbírky, abychom mohli rozdávat jídlo zdarma, ale přesto se stává, že ti, kterým jídlo dáváme, to ani neocení. Hodnota vědomí Kṛṣṇy však bude postupně vysoce oceňována. Časopis Durban Post například v článku o chrámu hnutí Hare Kṛṣṇa v Durbanu v Jižní Africe referoval: “Všichni oddaní zde jsou velice činorodí ve službě Pánu Kṛṣṇovi a výsledky jsou zjevné: štěstí, zdraví, klidná mysl a rozvoj všech dobrých vlastností.” To je povaha Vṛndāvanu. Harāv abhaktasya kuto mahad-guṇāḥ-bez vědomí Kṛṣṇy není štěstí možné. Člověk se může lopotit, ale nebude šťastný. Proto se snažíme dávat lidské společnosti příležitost k životu ve štěstí, zdraví, s klidnou myslí a všemi dobrými vlastnostmi prostřednictvím vědomí Boha.