No edit permissions for Čeština

SLOKA 12

utkṣepaṇaṁ garbha-gatasya pādayoḥ
kiṁ kalpate mātur adhokṣajāgase
kim asti-nāsti-vyapadeśa-bhūṣitaṁ
tavāsti kukṣeḥ kiyad apy anantaḥ

utkṣepaṇam  —  kopání; garbha-gatasya  —  dítĕte v lůnĕ; pādayoḥ  —  nohou; kim  —  co; kalpate  —  znamená; mātuḥ  —  pro matku; adhokṣaja  —  ó transcendentální Pane; āgase  —  jako urážka; kim  —  co; asti  —  existuje to; na asti  —  neexistuje to; vyapadeśa  —  takovými názvy; bhūṣitam  —  ozdobené; tava  —  Tvého; asti  —  je; kukṣeḥ  —  břicha; kiyat  —  nakolik; api  —  dokonce; anantaḥ  —  vnĕjší.

Ó Pane Adhokṣajo, považuje snad matka za urážku, když ji dítĕ v lůnĕ kope? A je snad nĕco ve stvoření – ať to různí filosofové označují za skutečné, či neskutečné – co je vnĕ Tvého břicha?

Śrīla Prabhupāda komentuje tento verš v knize Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, ve čtrnácté kapitole, takto: „Pán Brahmā se proto přirovnal k malému dítĕti v lůnĕ matky. Když dítĕ v lůnĕ pohybuje ručičkama a nožičkama a přitom naráží do matčina tĕla, považuje to matka za urážku? Samozřejmĕ, že ne. Pán Brahmā může být velká osobnost, a přesto nejen on, ale vše, co existuje, se nachází v lůnĕ Nejvyšší Osobnosti Božství. Pánova energie je všeprostupující a neexistuje místo ve stvoření, kde by nepůsobila. Všechno spočívá v energii Pána, a proto i Brahmā z tohoto vesmíru a Brahmové z ostatních miliónů a biliónů vesmírů existují v Pánovĕ energii. Pán je tedy považován za matku a vše, co je v lůnĕ matky, je považováno za dítĕ. Dobrá matka se nikdy na své dítĕ nezlobí, ani když ji kope.“

« Previous Next »