SLOKA 12
utkṣepaṇaṁ garbha-gatasya pādayoḥ
kiṁ kalpate mātur adhokṣajāgase
kim asti-nāsti-vyapadeśa-bhūṣitaṁ
tavāsti kukṣeḥ kiyad apy anantaḥ
utkṣepaṇam — kopání; garbha-gatasya — dítĕte v lůnĕ; pādayoḥ — nohou; kim — co; kalpate — znamená; mātuḥ — pro matku; adhokṣaja — ó transcendentální Pane; āgase — jako urážka; kim — co; asti — existuje to; na asti — neexistuje to; vyapadeśa — takovými názvy; bhūṣitam — ozdobené; tava — Tvého; asti — je; kukṣeḥ — břicha; kiyat — nakolik; api — dokonce; anantaḥ — vnĕjší.
Ó Pane Adhokṣajo, považuje snad matka za urážku, když ji dítĕ v lůnĕ kope? A je snad nĕco ve stvoření – ať to různí filosofové označují za skutečné, či neskutečné – co je vnĕ Tvého břicha?
Śrīla Prabhupāda komentuje tento verš v knize Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, ve čtrnácté kapitole, takto: „Pán Brahmā se proto přirovnal k malému dítĕti v lůnĕ matky. Když dítĕ v lůnĕ pohybuje ručičkama a nožičkama a přitom naráží do matčina tĕla, považuje to matka za urážku? Samozřejmĕ, že ne. Pán Brahmā může být velká osobnost, a přesto nejen on, ale vše, co existuje, se nachází v lůnĕ Nejvyšší Osobnosti Božství. Pánova energie je všeprostupující a neexistuje místo ve stvoření, kde by nepůsobila. Všechno spočívá v energii Pána, a proto i Brahmā z tohoto vesmíru a Brahmové z ostatních miliónů a biliónů vesmírů existují v Pánovĕ energii. Pán je tedy považován za matku a vše, co je v lůnĕ matky, je považováno za dítĕ. Dobrá matka se nikdy na své dítĕ nezlobí, ani když ji kope.“