SLOKA 25
ātmānam evātmatayāvijānatāṁ
tenaiva jātaṁ nikhilaṁ prapañcitam
jñānena bhūyo ’pi ca tat pralīyate
rajjvām aher bhoga-bhavābhavau yathā
ātmānam — Tebe; eva — jistĕ; ātmatayā — jako Nejvyšší Duši; avijānatām — pro ty, kdo neznají; tena — tím; eva — jen; jātam — je stvořena; nikhilam — celá; prapañcitam — hmotná existence; jñānena — poznáním; bhūyaḥ api — znovu; ca — a; tat — ta hmotná existence; pralīyate — mizí; rajjvām — v provazu; aheḥ — hada; bhoga — tĕla; bhava-abhavau — zdánlivé objevení se a zmizení; yathā — jako.
Toho, kdo omylem považuje provaz za hada, se zmocní strach, ale když si potom uvĕdomí, že takzvaný had neexistuje, strachu se zbaví. Podobnĕ pro ty, kdo Tĕ neznají jako Nejvyšší Duši všech duší, vzniká rozlehlá klamná hmotná existence, ale poznání o Tobĕ ji okamžitĕ odstraní.
Ti, kdo jsou pohrouženi v klamu, vidí hmotnou existenci jako nekonečnou, tak jako ten, kdo je ponořený pod vodní hladinou, vidí všude kolem sebe jen vodu. Například materialisticky založení vĕdci a filosofové, ponoření hluboko v oceánu hmotné iluze, si představují, že se hmotná příroda rozpíná donekonečna na všechny strany. Ve skutečnosti je hmotné stvoření ohraničeným oceánem nevĕdomosti, do kterého jsou pošetilé živé bytosti, jako jsou materialističtí vĕdci, neslavnĕ potopené na pokyn Nejvyšší Osobnosti Božství.
Být uvĕznĕný ve svĕtĕ, kde se všechno rodí a umírá, je jistĕ zážitek nahánĕjící hrůzu. Každý, kdo je zavřený nĕkde ve tmĕ, se přirozenĕ bojí. Jelikož je hmotný život stále zahalený temnotou nevĕdomosti, každá podmínĕná duše má strach. Hmotná příroda není svrchovanou realitou, a proto analýza hmoty nemůže nikdy odpovĕdĕt na zásadní otázky. Tato temná existence podobná hadu, které se říká hmotný život, zmizí okamžitĕ, jakmile otevřeme oči jasnému svĕtlu vĕdomí Kṛṣṇy.