SLOKA 28
antar-bhave ’nanta bhavantam eva
hy atat tyajanto mṛgayanti santaḥ
asantam apy anty ahim antareṇa
santaṁ guṇaṁ taṁ kim u yanti santaḥ
antaḥ-bhave — v tĕle; ananta — ó neomezený Pane; bhavantam — Tebe; eva — vskutku; hi — jistĕ; atat — vše oddĕlené od Tebe; tyajantaḥ — zavrhující; mṛgayanti — hledají; santaḥ — zbožní oddaní; asantam — neskutečného; api — dokonce; anti — poblíž; ahim — (iluzi) hada; antareṇa — aniž by (odmítli); santam — skutečný; guṇam — provaz; tam — to; kim u — zda; yanti — uvĕdomí si; santaḥ — ti, kdo jsou na duchovní úrovni.
Ó neomezený Pane, zbožní oddaní Tĕ hledají ve svých vlastních tĕlech tak, že odmítají vše, co je od Tebe oddĕlené. Jak by si také mohli ti, kdo dovedou rozlišovat, uvĕdomit skutečnou povahu provazu, který před nimi leží, aniž by vyvrátili iluzi, že je to had?
Nĕkdo může namítat, že osoba by mĕla pracovat na seberealizaci a zároveň se vĕnovat uspokojování smyslů hmotného tĕla. Zde je tato myšlenka vyvrácena příkladem mylného pokládání provazu za hada. Ten, kdo si splete provaz s hadem, dostane strach a bude myslet na domnĕlého hada. Jakmile však zjistí, že údajný had je ve skutečnosti provazem, bude pociťovat jinou emoci – úlevu – a pak může provaz ignorovat. Podobná je naše situace: když mylnĕ pokládáme hmotné tĕlo za vlastní já, zažíváme mnoho emocí spojených s tĕlem. Když však zjistíme, že tĕlo je jen pytel hmotných chemikálií, pozornĕ zaznamenáme, jak tato iluze vznikla, a o tĕlo pak ztratíme zájem. Když objevíme, že jsme ve skutečnosti vĕčnou duší v tĕle, přirozenĕ budeme zamĕřovat pozornost na toto pravé vlastní já.
Ti, kdo jsou zbožní a moudří, stále rozvíjejí vĕdomí Kṛṣṇy, duchovní poznání, neboť už překonali nerozumné ztotožňování tĕla s vlastním já. Potom pokračují v poznávání Nejvyšší Osobnosti Božství, jež dlí v hmotném tĕle jako Nadduše – svĕdek a průvodce každé živé bytosti. Realizace Nadduše a individuální duše je tak příjemná a uspokojivá, že seberealizovaná osoba se automaticky vzdává všeho, co jí nepomáhá v duchovním pokroku.