SLOKA 37
prapañcaṁ niṣprapañco ’pi
viḍambayasi bhū-tale
prapanna-janatānanda-
sandohaṁ prathituṁ prabho
prapañcam — to, co je hmotné; niṣprapañcaḥ — úplnĕ transcendentální vůči hmotné existenci; api — přestože; viḍambayasi — napodobuješ; bhū-tale — na povrchu Zemĕ; prapanna — kteří jsou odevzdaní; janatā — lidí; ānanda-sandoham — velkou paletu různých druhů extází; prathitum — abys rozšířil; prabho — ó Pane.
Můj milý Pane, i když nemáš s hmotnou existencí nic společného, přicházíš na tuto Zemi a napodobuješ hmotný život jen proto, abys svým odevzdaným oddaným rozšířil škálu extatických požitků.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura poznamenává, že tak jako svĕtlo lampy nesvítí tak jasnĕ na slunečním svĕtle jako ve stínu a diamant nevypadá tak třpytivĕ na stříbrném tácu jako na podnosu z modrého skla, ani zábavy Pána jako Govindy se nejeví tak úžasné v transcendentálním sídle na Vaikuṇṭĕ jako v hmotné říši Māyi. Pán Kṛṣṇa přichází na Zemi a chová se ke svým čistým oddaným přesnĕ jako oddaný syn, milenec, manžel, otec, přítel a tak podobnĕ, a tyto zářivé, osvobozené zábavy poskytují v temnotĕ hmotné existence Pánovým odevzdaným oddaným nekonečnou extázi.
V knize Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství cituje Śrīla Prabhupāda Pána Brahmu takto: „Chápu také, že Tvé zjevení jako malý pasáček, dítĕ pastevců, není vůbec hmotnou činností. Tolik se Ti zavdĕčili svou náklonností, že jsi sem přišel, abys je svou transcendentální přítomností inspiroval k vĕtší láskyplné službĕ.“