SLOKA 42
tato ’nujñāpya bhagavān
sva-bhuvaṁ prāg avasthitān
vatsān pulinam āninye
yathā-pūrva-sakhaṁ svakam
tataḥ — pak; anujñāpya — poté, co dal svolení; bhagavān — Nejvyšší Pán; sva-bhuvam — svému synovi (Brahmovi); prāk — odtamtud, kde byla předtím; avasthitān — umístĕná; vatsān — telátka; pulinam — na břeh řeky; āninye — přivedl; yathā-pūrva — jako předtím; sakham — kde byli Jeho přátelé; svakam — vlastní.
Poté, co Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, dal svému synovi Brahmovi svolení odejít, vzal telátka, která byla stále tam, kde byla před rokem, a přivedl je na břeh řeky, kde předtím jedl a kde stále sedĕli jeho přátelé pasáčci tak jako dříve.
Slovo sva-bhuvam, „svému synovi“, vyjadřuje, že Pán Kṛṣṇa odpustil Brahmovi přestupek, kterého se dopustil, a choval se k nĕmu s láskou jako ke svému synovi. V tomto verši je řečeno, že původní pasáčci a telátka byli tam, kde předtím: chlapci u břehu řeky Yamuny a zvířata v lese. Začalo to tak, že se telátka v lese ztratila a Pán Kṛṣṇa je šel hledat. Když je nenašel, vrátil se k řece, aby to probral se svými přáteli pasáčky, ale ti také zmizeli. Nyní byly krávy zpátky v lese a přátelé byli opĕt u řeky, kde se chystali poobĕdvat. Podle Śrīly Sanātany Gosvāmīho byla telátka v lese a chlapci u řeky po celý jeden rok. Pán Brahmā je ve skutečnosti nikam neodnesl. Působením Pánovy všemohoucí matoucí energie si gopī ani další obyvatelé Vṛndāvanu telátek a chlapců nevšimli a stejnĕ tak si ani telátka a chlapci nevšimli, že uplynul rok, a necítili hlad, zimu ani žízeň. To vše bylo součástí zábavy, kterou zařídila Pánova matoucí energie. Pán Brahmā uvažoval: „Uložil jsem všechny chlapce a telátka z Gokuly ke spánku na lože z mé mystické energie a do dnešního dne nevstali. Podobný počet chlapců a telátek si po celý rok hrál s Kṛṣṇou, ale přitom to nejsou ti, které jsem oklamal svou mystickou energií. Kdo jsou? Odkud se tu vzali?“
Není nic, co by Nejvyšší Pán nevidĕl. Když tedy Pán Kṛṣṇa zdánlivĕ hledal telátka a chlapce, bylo to jen kvůli dramatické zábavĕ, která mĕla zmást Pána Brahmu. Poté, co se Brahmā odevzdal a přednesl své modlitby, vrátil se Pán Kṛṣṇa za původními chlapci a telátky, kteří vypadali úplnĕ stejnĕ jako předtím, i když za ten rok trochu povyrostli.
Podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura si i po vyslechnutí modliteb čtyřhlavého Brahmy Pán Kṛṣṇa udržoval roli nevinného mladého pasáčka krav, kterou ve Vṛndāvanu hrál, a proto jen před Brahmou mlčky stál. Kṛṣṇovo mlčení naznačuje, že uvažoval: „Kde se tu ten čtyřhlavý Brahmā bere? Co tady dĕlá? O čem to pořád mluví? Mám dost práce s hlídáním telátek. Jsem jen pasáček a tomuhle vůbec nerozumím.“ Předtím Pán Brahmā pokládal Pána Kṛṣṇu za obyčejného pasáčka a podle toho se k Nĕmu choval. Nyní, když Kṛṣṇa přijal Brahmovy modlitby, hrál si i nadále jako pasáček, a tak čtyřhlavému Brahmovi neodpovídal. Kṛṣṇa se víc tĕšil na to, až se znovu sejde se svými přáteli pasáčky a budou pokračovat v pikniku na břehu řeky Yamuny.