SLOKA 51
tad rājendra yathā snehaḥ
sva-svakātmani dehinām
na tathā mamatālambi-
putra-vitta-gṛhādiṣu
tat — proto; rāja-indra — ó nejlepší z králů; yathā — jako; snehaḥ — náklonnost; sva-svaka — každého jedince; ātmani — k vlastnímu já; dehinām — vtĕlených bytostí; na — ne; tathā — tolik; mamatā-ālambi — k tomu, co pokládají za své vlastnictví; putra — synům; vitta — bohatství; gṛha — domovům; ādiṣu — a tak dále.
Z toho důvodu, ó nejlepší z králů, je vtĕlená duše sebestředná – je více připoutaná ke svému vlastnímu tĕlu a vlastnímu já než ke svému takzvanému vlastnictví, jako jsou dĕti, bohatství a domov.
V dnešní dobĕ po celém svĕtĕ matky bĕžnĕ zabíjejí v lůnĕ své vlastní dĕti, pokud by jim mĕlo jejich narození přinést nĕjaké nepříjemnosti. Podobnĕ dávají dospĕlé dĕti bez okolků své rodiče do starobinců, než aby je doma obtĕžovala jejich přítomnost. Tyto a nesčetné další příklady dokazují, že lidé jsou vĕtšinou více připoutaní ke svému tĕlu a vlastnímu já, jež představují princip „já“, než ke své rodinĕ a dalšímu vlastnictví, jež představují princip „moje“. I když jsou podmínĕné duše velmi pyšné na svou takzvanou lásku ke společnosti, rodinĕ a tak dále, ve skutečnosti jednají na úrovni hrubého nebo jemného sobectví.